Daniel Beneš fňuká, že se změnily tržní podmínky a projekt rozšíření Temelína se tím stal neproveditelným. No páni! Tak tržní podmínky se změnily?



Tržní ekonomiky alokují kapitál efektivněji, než direktivně řízené ekonomiky a céčkoví manažeři typu pana Beneše...

Stalo se, co všichni čekali. Jestliže ale bylo toto vyústění tak očekávatelné, jak vám dnes bude tvrdit každý z těch chytrolínů, proč to nikdo z nich neřekl dřív?

Každý, kdo se jen trochu vyzná ve fungování evropských trhů s energiemi, věděl, že velké projekty generace z jádra ve Střední Evropě pozbyly ekonomického smyslu už v roce 2011. Klesající poptávka a rozsáhlá výroba z obnovitelných zdrojů začaly podkopávat konvenční výrobu energie ještě více, než globální hospodářské krize. Předkrizové ceny elektřiny se vyšplhaly na 90 eur za MWh, zatímco dnes spotová a očekávaná futures cena v pětiletém výhledu kolísá kolem 40 eur za MWh.

ČEZ měl temelínský tendr zrušit už před třemi lety. Byl by tím akcionářům ušetřil milióny eur, a těm chytrákům, kteří dnes hlásají, že to jinak dopadnout nemohlo, záplavu lehce připitomělých komentářů.

Podle slov GŘ ČEZu Daniela Beneše to „neznamená, že bychom ukončili projekt dostavby třetího a čtvrtého bloku. … Chceme rozvíjet jadernou energetiku“, jak pravil na včerejší tiskovce. „Nebezpečí, že do 20 let nebudeme schopni pokrýt spotřebu energie v naší zemi, je stále akutní,“ dodává Beneš.

Dovolím si poznamenat, že to je nesmysl, pane Beneši. Evropa se nachází ve stavu akutního přebytku kapacity a další velké výrobců energie pro základní pokrytí, jakými jsou jaderné elektrárny, rozhodně nepotřebuje. Pro následující období (nejméně do roku 2021) zůstane cena elektrické energie na nízkých hodnotách, především díky rozvoji větrných elektráren a fotovoltaiky v Německu, nízkým cenám černého uhlí a zanedbatelným cenám za emise.

Vzhledem k nadbytku elektrické energie v Evropě by se česká vláda měla zaměřit na to, aby českou přenosovou soustavu učinila ‚chytřejší‘, lépe propojenou a stabilnější, a umožnila tak českým spotřebitelům profitovat z nízkých cen německé solární a větrné elektřiny. Namísto toho si láme hlavu nad tím, jak zaplatit za čím dál nepružnější generací elektřiny pro základní pokrytí.

Jak jsme nedávno napsali v naší studii na toto téma, „český energetický establishment je zastáncem návratu k předešlému stavu, kdy národní poptávku po energiích uspokojoval regulovaný a vertikálně integrovaný monopol pomocí flotily obřích neflexibilních elektráren vybudovaných k pokrytí základního zatížení. Tento zastaralý přístup se nedokáže vyrovnat s faktem, že obnovitelné zdroje se s ohledem na své nulové mezní náklady na výrobu stávají novým zdrojem základního zatížení.“

Tržní podmínky se mění – na rozdíl od českého energetického establishmentu.

Daniel Beneš fňuká, že se změnily tržní podmínky a projekt rozšíření Temelína se tím stal neproveditelným. No páni! Tak tržní podmínky se změnily? A není to náhodou právě to, co odlišuje tržní ekonomiku od ekonomiky direktivně řízené? A není to náhodou také důvod, proč tržní ekonomiky alokují kapitál efektivněji, než direktivně řízené ekonomiky (a céčkoví manažeři typu pana Beneše)?

Není snad Daniel Beneš královsky placen právě za to, že bude měnící se tržní podmínky předvídat a jménem svých akcionářů na ně reagovat? A nemáme od toho také analytiky trhů, kteří by měli změny tržních podmínek zkoumat?

Podle reakcí na zprávu, že ČEZ zrušil výběrové řízení na dostavbu Temelína, se zdá, že jediným, koho to překvapilo, je americký velvyslanec: „Jako blízké přátele a spojence nás znepokojuje, jaký signál to může vyslat vůči USA a zahraničním investorům,“ říká americký velvyslanec v Praze. Další nesmysl. Prozraďte nám, Vaše Excelence, proč by se měl rozumně uvažující investor, ať už americký či jakýkoli jiný, znepokojovat tím, že ČEZ jedná v zájmu svých akcionářů?

Jistě, rozhodnutí zarazit temelínský tendr bylo očekávatelné už dávno; nikoli však pro ty, kteří jsou dnes chytří, jako je po bitvě každý generálem. My jsme to předvídali už v lednu 2011, ve studii nazvané „Temelínomika“. Daniel Beneš tomu říká „měnící se tržní podmínky“, nicméně výsledek je stejný: žádný Temelín 3&4.

PS. Děkuji tímto svým kolegům z Candole Partners, jmenovitě Janu Ondřichovi, Ivanu Kotevovi, Georgi Vukovovi a Martinu Bebiakovi, za jejich úsilí a nasazení při zpracovávání tohoto tématu během uplynulých pěti let.