Úřad na ochranu hospodářské soutěže nechtě udělal z ČEZu, GNS a PSG hlupáky, když označil jejich obchodního partnera za falešného hráče.



Kontejnery s použitým jaderným palivem jsou zapečetěny; stejně tak i ústa těch, kdo znají tajemství vlastníků CEEI.

ÚOHS tento týden oznámil, že vyměřil ČEZu pokutu ve výši pouhých 14 000 eur za to, že firma zadala zakázku za 60 mil. eur papírové společnosti registrované v Lichtenštejnsku a zastupované ruským honorárním konzulem tamtéž.

Kontrakt na výstavbu temelínského meziskladu vyhořelého jaderného paliva dostala v roce 2008 společnost CEEI, kterou dnes v tuzemsku zastupuje Jiří Kovář, golfující člen ODS ze Slavkova u Brna. ÚOHS rozhodl, že CEEI neměla k ucházení se o zakázku potřebnou kvalifikaci, protože nikdy předtím žádnou podobnou stavbu nerealizovala a neměla ani páru o tom, jak se něco takového staví.

ČEZ se proti rozhodnutí nebude odvolávat, a bodejť by také ano. Mohl dostat pálku třeba i dvacetkrát vyšší. Takto se za cenu ojeté audi osmičky vyvlékl (alespoň prozatím) z něčeho, co zavání trestným činem z nedbalosti, a to přinejmenším.

I když je výše udělené pokuty zanedbatelná, ponížení, které nález ÚOHS přivodil obchodním partnerům CEEI, je nesmírné. Kromě ČEZu se CEEI těšila ‚exkluzivnímu partnerství‘ firem jako je německá GNS, světová špička ve výrobě kontejnerů na jaderné palivo, a zlínská PSG, jedna z nejstarších a nejrespektovanějších stavebních společností v ČR.

Jak k tomu došlo? O celé kauze už byly popsány stohy papíru, takže jen stručná rekapitulace: CEEI dostala prestižní kontrakt na výstavbu meziskladu použitého jaderného paliva proto, že přinejmenším podle předsedy představenstva ČEZu Daniela Beneše, který kontrakt dojednával a podepisoval, byla jediným uchazečem, který věděl, co to obnáší. To ovšem nynější nález ÚOHS vyvrátil.

Podle tehdejšího Benešova vysvětlení byla CEEI jediným uchazečem, který měl licenci na potřebné německé know-how pro takové skladovací zařízení. Licenci na použití této nejmodernější technologie na území ČR získala CEEI od firmy WTI, kterou vlastní GNS.

Paradoxem je, že Daniel Beneš dál jednal s CEEI navzdory skutečnosti, že se ČEZ rozhodl nevyužít německou technologii už před tím, než kontrakt CEEI přiklepl. Místo toho se přiklonil k tuzemské technologii, která měla tu nespornou výhodu, že byla oproti technologii WTI dvakrát dražší. Náklady na výstavbu srovnatelného meziskladu v sousedním Bavorsku, realizovanou firmou WTI a dokončenou o rok dříve, nepřekročily 30 mil. eur.

CEEI okamžitě uzavřela smlouvu na subdodávku celé zakázky PSG, tedy konečně firmě, která věděla, co si s ní počít.

Jeden za všechny, všichni za jednoho

Jestliže CEEI vlastnila licenci na know-how, které ČEZ nechtěl, a jestliže předtím za svou stručnou brožovanou firemní historii nepostavila zhola nic, ani bábovičku na pískovišti, natož pak mezisklad vyhořelého jádra, proč si jedy Daniel Beneš vybral? Odpověď leží pod zámkem v trezoru jedné advokátní kanceláře v Lichtenštejnsku.

Beneš si vybral CEEI kvůli tomu, kdo ji vlastní. Jenže to, kdo ji vlastní, je zahaleno tajemstvím. Existují přinejmenším tři prominentní byznysmeni, kteří znají odpověď, ale zdráhají se přiznat barvu. Jednak je to samotný Beneš, který je stále ještě předsedou představenstva ČEZu (píšeme ‚stále ještě‘, protože bude bezpochyby vyhozen koncem června na valné hromadě).

Dále je to Georg Buth, výkonný ředitel GNS, obchodního partnera jak CEEI, tak i ČEZu. A konečně je to Vladimír Hlavinka, do počátku roku 2013 člen představenstva ČEZu a ředitel jeho výrobní divize. Dnes je místopředsedou představenstva PSG, tedy firmy, která ve skutečnosti postavila jako subdodavatel CEEI temelínský mezisklad.

Buth je od února 2008 statutárním zástupcem GNS pro Českou republiku. Veškeré kontrakty, které byly uzavřeny mezi CEEI a dceřinou společností GNS WTI, prošly jeho rukama. Je nepředstavitelné, že by býval vydal know-how své firmy na výstavbu meziskladů jádra nějakému advokátu z Lichtenštejnska, který tvrdí, že zastupuje skutečné vlastníky. Je ovšem pochopitelné, že si to Buth nechce u tak zásadního klienta, jako je ČEZ, rozlít.

Hlavinka ve funkci ředitele divize Výroba ČEZ v roce 2010 tvrdil, že nebylo možné vymáhat odhalení pravého vlastníka CEEI, protože by to bylo diskriminační. To je ovšem absurdní. Ukažte mi vlastníka jaderné elektrárny, který přiklepne kontrakt na výstavbu železobetonového monolitu o více než 100 000 m3, v němž se bude skladovat použité palivo a který bude v těsném sousedství elektrárny, prvnímu, koho potká – zejména je-li ta elektrárna pár minut cesty od hranic se sousedním státem, který se vůči energii z jádra staví z principu odmítavě.

Dnešní Hlavinka je jako místopředseda představenstva PSG klíčovou osobou ruského konsorcia Rosatom MIR 1200, které stále doufá, že získá zakázku na výstavbu nových reaktorů pro ČEZ. Stejně jako Georg Buth, ani Hlavinka nijak netouží pošramotit si vztahy s důležitým zákazníkem.

Podle Ladislava Kříže z tiskové kanceláře ČEZu zadala v posledních dvou letech jeho firma PSG napřímo zakázky za méně než 10 mil. Kč, jinými slovy – za pár šupů. Kříž ale odmítá sdělit, jaká je hodnota zakázek, k nimž se PSG dostal jako subdodavatel jiných smluvních partnerů ČEZu.

Pokud tedy Rosatom získá zakázku na vybudování nového temelínského bloku a PSG se stane jeho subdodavatelem, tiskové oddělení ČEZu vám hodnotu subkontraktu s PSG nesdělí. Jinými slovy: Dříve zmíněná částka 10 mil. Kč má naprosto nulovou vypovídací hodnotu o tom, jaký je skutečný objem obchodních vztahů mezi PSG a ČEZem. Nemáme ani zdání, na jakou hodnotu byl uzavřen kontrakt PSG s CEEI.

Máme ústa na zámek, stejně jako kontejnery s jádrem.

Ani Beneš, ani Buth si dnes nejsou s to vzpomenout, s kým že to tehdy dělali byznys, když podepisovali jednotlivé smlouvy s CEEI. A Hlavinka se nikdy neptal, údajně v obavách, aby nějak nediskriminoval vlastníka firmy, která mu poleze do všech koutů jeho drahocenné JETE.

CEEI na svém webu stále uvádí PSG a GNS mezi svými partnery. Přesto stejně jako předseda představenstva ČEZu, také výkonný ředitel GNS a místopředseda PSG popírají, že by věděli, kdo CEEI ve skutečnosti vlastní.

A všichni tři teď kvůli rozhodnutí ÚOHS, který si po šesti letech dovolil označit jejich obchodního partnera za falešného hráče, vypadají jako šašci.


ENGLISH

Our lips are sealed (like our nuclear fuel casks)

The Czech competition authority (UOHS) has unwittingly made fools of CEZ, GNS and PSG by ruling that their business partner is a cheat.

Photo caption: Spent nuclear fuel casks, sealed forever like the lips of those who hold the secret of CEEI's ownership.

UOHS announced this week that it had fined CEZ just €14,000 for wrongfully awarding a €60m contract to a shell company registered in Lichtenstein represented by Russia’s honorary consul to the principality.

The contract to build a nuclear fuel dump at Temelin was awarded in 2008 to CEEI, whose local face today is Jiri Kovar, the golfing ODS lawyer from Slavkov. UOHS ruled that CEEI was not qualified to bid for the work because it had no idea how to build such a structure, not having ever built one.

CEZ will not appeal the ruling, and little wonder. The fine could have been 20-times higher. For the price of a used Audi A8, CEZ has got away with (at least for now) what appears to be criminally negligent behaviour – or worse.

But although the fine may be small, the humiliation to CEEI’s business partners is vast. In addition to CEZ, CEEI enjoys what it calls ‘exclusive partnerships’ with the German firm, GNS, Europe’s leading manufacturer of spent nuclear fuel casks, and Zlin-based PSG, perhaps the most reputable and one of the oldest Czech construction firms.

How so? Much ink has been spilt on the case, but here is a quick summary. CEEI was awarded the prime contract for the spent nuclear fuel dump because, contrary to UOHS’s ruling this week, it was the only bidder that knew what it was doing, at least according to Daniel Benes, the CEZ board director who negotiated and signed the contract.

As Benes explained at the time, CEEI was the only bidder that held the right to the necessary German know-how for such a storage facility. CEEI held a license from WTI (owned by GNS) to use its state-of-the-art design in the Czech Republic.

Paradoxically, Daniel Benes went ahead with CEEI in spite of the fact that CEZ had already decided not to use the German know-how at the time of awarding the contract to CEEI. CEZ opted for a local design instead, which had the great advantage of being twice as expensive as WTI’s design. The cost of an equivalent dump in neighbouring Bavaria, Germany, also designed by WTI and completed a year earlier, was around just €30m.

CEEI immediately subcontracted the bulk of the work to PSG – a company that did actually know what it was doing.

All for one and one for all

If CEEI held the rights to know-how that CEZ no longer needed, and if it had never built anything in its short corporate history, not even a sand castle, let alone a spent nuclear fuel dump, then why did Daniel Benes select it? The answer is to be found in the locked safe of a lawyer’s office in Lichtenstein.

Benes chose CEEI because of who owned the firm. But who owns the firm is a secret. There are at least three prominent businessmen who surely have the answer, but who refuse to say. These are Benes himself, who is still, just (he will surely be fired at the end of this month at CEZ's AGM), the chairman of the board of CEZ; Georg Buth, managing director of GNS, a business partner of both CEEI and CEZ; and Vladimir Hlavinka, until early 2013 a board director at CEZ and its head of generation, and today the vice-chairman of PSG, the company that actually built the fuel dump at Temelin on behalf of CEEI.

Buth has been the legal representative of GNS in the Czech Republic since February 2008. Any contracts that were made between CEEI and GNS’s daughter company WTI went across his desk. It is inconceivable that he would have signed away his firm’s know-how to a design for a nuclear fuel facility to some lawyer in Lichtenstein claiming to represent the real owner. But understandably, Buth does not want to spoil things with a major customer like CEZ.

Hlavinka, in his capacity as head of generation at CEZ, claimed in 2010 that it was not possible to insist on knowing the true identity of the owner of CEEI, as this would have been discriminatory. This is absurd. The owner of a nuclear power plant does not award a contract to build a reinforced concrete monolithic structure of over 100,000 cubic metres housing spent nuclear fuel and attached to the plant to any old person, especially if the power plant is a short drive from his country’s national border with a sovereign state that opposes all nuclear generation.

Hlavinka, as vice chairman of PSG, is a critical member of the Russian Rosatom MIR 1200 consortium, which is still hoping to build more nuclear power plants for CEZ. Like Georg Buth, he does not want to damage relations with an important customer.

According to Ladislav Kriz of CEZ’s press office, CEZ has awarded contracts directly to PSG with a value of less than CZK10m (some €364,000) in the last two years -small change in other words. However, Kriz is unwilling to reveal the value of the work PSG has received as a sub-contractor on contracts placed by CEZ with other firms.

So if Rosatom were to be awarded a contract to build a new bloc at Temelin, and PSG were to become a sub-contractor to Rosatom, CEZ's press office could not tell you the value of PSG's sub-contract. In other words, that figure of CZK10m mentioned earlier might not be indicative of the true extent of PSG's business relationship with CEZ. We have no idea of the value of PSG's contract with CEEI.

Our lips are sealed forever, like our spent fuel casks.

Neither Benes nor Buth are able to recall with whom they were really doing business when they signed their separate contracts with CEEI. And Hlavinka apparently never asked, for fear of discriminating against the owner of a company that would be crawling all over his precious nuclear power plant.

Both PSG and GNS are still described as partners by CEEI on its website. And yet, like the chairman of CEZ, both the managing director of GNS and the vice chairman of PSG deny any knowledge of who owns CEEI.

And now all three have been made to look like buffoons by UOHS, which, six years after the event, has dared to point out that their business partner is a fraud.