O 10 let a 25 miliard eur později
ČEZu docházejí peníze. Navzdory tomu, že během posledních deseti let investoval do budoucí ziskovosti dobrých 25 miliard eur.
foto: Michal Sváček, MAFRA
Martin Roman, Daniel Beneš a Vladimír Schmalz v prosinci 2007
Minulý měsíc ČEZ oznámil, že v důsledku situace na trhu přijme během čtyř následujících let zásadní opatření ke snížení počtu zaměstnanců a nákladů ve výši 40 mil. eur. A tento týden Daniel Beneš přiznal, že ČEZ plánuje okamžitě zavést opatření k úsporám ve výši 80 mil. eur.
Počínaje rokem 2010 ziskovost ČEZu rok od roku klesá. V roce 2009 dosáhl jeho zisk po zdanění 2 miliard eur. Pro letošní rok firma odhaduje zisk na 1 miliardu eur a v roce 2015 se očekává další propad na 800 mil. eur.
ČEZ investoval do modernizace a rozšíření flotily svých elektráren od roku 2004, tedy pod vedením Martina Romana a Daniela Beneše, 25 miliard eur právě proto, aby společnosti zajistil prosperitu v měnících se tržních podmínkách. Přesně k tomu totiž investiční výdaje (CAPEX) slouží – k zajištění budoucích zisků. Bylo by příliš jednoduché svádět dnešní potíže ČEZu s cash-flow na velkoobchodní ceny elektřiny.
Řečnická otázka: Cožpak jeho vedení nepředvídalo, že přijdou krušné časy, a nenastavilo podle toho CAPEX firmy?
V případě ČEZu tyto výdaje zahrnovaly také ukrutně zpackanou rekonstrukci jeho tuzemské výrobní kapacity, stejně jako hazardérské akvizice distribučních a generačních zařízení napříč střední a jihovýchodní Evropou.
Velká část z oněch 25 miliard eur vyletěla oknem. Ale jaká část z nich byla skutečně ukradena? Tuhle otázku se nikdy neodvážil položit žádný z českých ministrů financí, žádný interní auditor ani člen dozorčí rady ČEZu. Alespoň ne veřejně. Mohlo by to být až 10 %?
Jak jsme uvedli ve studii „CEZ Unplugged“ v únoru 2010 (anglická a česká verze studie jsou k dispozici zde), budoucí úspěch ČEZu záleží na jeho schopnosti realizovat svůj program investic účelně, transparentně, ale hlavně a především doma.
Česká firma s několika balkánskými přílepky
Martin Roman nám prezentoval ČEZ jako integrovanou středoevropskou společnost; ve skutečnosti nikdy nebyl ničím jiným, než českou firmou s několika balkánskými přílepky.
Jak jsme napsali před bezmála pěti lety, „více než 90% své EBITDA generuje v České republice a jeho nejhodnotnější aktiva z hlediska přínosu pro hodnotu podniku jsou jeho česká produkční aktiva. Tolik zmiňované akvizice na Balkáně a v Polsku představují pouze 9% hodnoty celé skupiny. Marže ČEZu dosahované v zahraničí jsou srovnatelné s jeho konkurenty. České provozy ČEZu proto přispívají k jeho celkové ziskovosti nejvíce. Tato situace se pravděpodobně nezmění ani při zohlednění ambiciózních investičních plánů ČEZu v zahraničí.“ (V roce 2010 ČEZ plánoval vybudovat v zahraničí v podstatě stejně velké kapacity, jaké má dnes v ČR. Tyto plány byly mezitím opuštěny.)
Tehdy jsme uzavírali, slovy možná až příliš měkkými na vkus většiny českých analytiků, že „na základě těchto zjištění docházíme k závěru, že budoucí ziskovost ČEZu závisí na efektivní realizaci jeho českého plánu CAPEX. Zdlouhavé a neúměrně drahé rozšiřování jaderných kapacit firmy a modernizace jejích hnědouhelných zařízení mohou zatížit volné cash flow, které je zčásti již nyní vázáno ve financování zahraničních akvizic s pochybnou hodnotou pro akcionáře. Jsme přesvědčeni, že nehospodárné zakázky a investice se mohou v blízké budoucnosti stát zátěží pro volné cash flow.“
Řečeno narovinu: Budoucnost firmy je hříčkou v rukách vedení firmy a jeho politických kamarádíčků ve vládě. A ještě více polopatě: Peníze dané stranou k zajištění budoucnosti firmy jsou promrhávány nebo rozkrádány, zatímco dozorčí rada a auditoři zavírají oči. A pokud to bude pokračovat, firma se dostane do finančních potíží.
Vymlouvat se na situaci na trhu je velmi pohodlné. A zrovna tak jednoduché je vinit ze všeho Romana s Benešem. ČEZ je součástí obecného jmění této země. Jeho postupné chátrání je kolektivním selháním odpovědnosti celé generace analytiků, auditorů, právníků a politiků. Všichni z nich se od apríla 2004 na ČEZu přiživovali, a nikdo z nich neměl koule na to, aby řekl: „Král je nahý!“
foto: Michal Sváček, MAFRA
Martin Roman, Daniel Beneš a Vladimír Schmalz v prosinci 2007
Minulý měsíc ČEZ oznámil, že v důsledku situace na trhu přijme během čtyř následujících let zásadní opatření ke snížení počtu zaměstnanců a nákladů ve výši 40 mil. eur. A tento týden Daniel Beneš přiznal, že ČEZ plánuje okamžitě zavést opatření k úsporám ve výši 80 mil. eur.
Počínaje rokem 2010 ziskovost ČEZu rok od roku klesá. V roce 2009 dosáhl jeho zisk po zdanění 2 miliard eur. Pro letošní rok firma odhaduje zisk na 1 miliardu eur a v roce 2015 se očekává další propad na 800 mil. eur.
ČEZ investoval do modernizace a rozšíření flotily svých elektráren od roku 2004, tedy pod vedením Martina Romana a Daniela Beneše, 25 miliard eur právě proto, aby společnosti zajistil prosperitu v měnících se tržních podmínkách. Přesně k tomu totiž investiční výdaje (CAPEX) slouží – k zajištění budoucích zisků. Bylo by příliš jednoduché svádět dnešní potíže ČEZu s cash-flow na velkoobchodní ceny elektřiny.
Řečnická otázka: Cožpak jeho vedení nepředvídalo, že přijdou krušné časy, a nenastavilo podle toho CAPEX firmy?
V případě ČEZu tyto výdaje zahrnovaly také ukrutně zpackanou rekonstrukci jeho tuzemské výrobní kapacity, stejně jako hazardérské akvizice distribučních a generačních zařízení napříč střední a jihovýchodní Evropou.
Velká část z oněch 25 miliard eur vyletěla oknem. Ale jaká část z nich byla skutečně ukradena? Tuhle otázku se nikdy neodvážil položit žádný z českých ministrů financí, žádný interní auditor ani člen dozorčí rady ČEZu. Alespoň ne veřejně. Mohlo by to být až 10 %?
Jak jsme uvedli ve studii „CEZ Unplugged“ v únoru 2010 (anglická a česká verze studie jsou k dispozici zde), budoucí úspěch ČEZu záleží na jeho schopnosti realizovat svůj program investic účelně, transparentně, ale hlavně a především doma.
Česká firma s několika balkánskými přílepky
Martin Roman nám prezentoval ČEZ jako integrovanou středoevropskou společnost; ve skutečnosti nikdy nebyl ničím jiným, než českou firmou s několika balkánskými přílepky.
Jak jsme napsali před bezmála pěti lety, „více než 90% své EBITDA generuje v České republice a jeho nejhodnotnější aktiva z hlediska přínosu pro hodnotu podniku jsou jeho česká produkční aktiva. Tolik zmiňované akvizice na Balkáně a v Polsku představují pouze 9% hodnoty celé skupiny. Marže ČEZu dosahované v zahraničí jsou srovnatelné s jeho konkurenty. České provozy ČEZu proto přispívají k jeho celkové ziskovosti nejvíce. Tato situace se pravděpodobně nezmění ani při zohlednění ambiciózních investičních plánů ČEZu v zahraničí.“ (V roce 2010 ČEZ plánoval vybudovat v zahraničí v podstatě stejně velké kapacity, jaké má dnes v ČR. Tyto plány byly mezitím opuštěny.)
Tehdy jsme uzavírali, slovy možná až příliš měkkými na vkus většiny českých analytiků, že „na základě těchto zjištění docházíme k závěru, že budoucí ziskovost ČEZu závisí na efektivní realizaci jeho českého plánu CAPEX. Zdlouhavé a neúměrně drahé rozšiřování jaderných kapacit firmy a modernizace jejích hnědouhelných zařízení mohou zatížit volné cash flow, které je zčásti již nyní vázáno ve financování zahraničních akvizic s pochybnou hodnotou pro akcionáře. Jsme přesvědčeni, že nehospodárné zakázky a investice se mohou v blízké budoucnosti stát zátěží pro volné cash flow.“
Řečeno narovinu: Budoucnost firmy je hříčkou v rukách vedení firmy a jeho politických kamarádíčků ve vládě. A ještě více polopatě: Peníze dané stranou k zajištění budoucnosti firmy jsou promrhávány nebo rozkrádány, zatímco dozorčí rada a auditoři zavírají oči. A pokud to bude pokračovat, firma se dostane do finančních potíží.
Vymlouvat se na situaci na trhu je velmi pohodlné. A zrovna tak jednoduché je vinit ze všeho Romana s Benešem. ČEZ je součástí obecného jmění této země. Jeho postupné chátrání je kolektivním selháním odpovědnosti celé generace analytiků, auditorů, právníků a politiků. Všichni z nich se od apríla 2004 na ČEZu přiživovali, a nikdo z nich neměl koule na to, aby řekl: „Král je nahý!“