Minulý týden jsem si společně s dalšími připomenul 79. výročí bojů o Kyjev a pravobřežní Ukrajinu, kterého se v listopadu 1943 zúčastnili také Čechoslováci. Jsem hrdý na úspěch našich vojáků, konkrétně 1. československé samostatné brigády pod velením plukovníka Ludvíka Svobody! Tuto část naší minulosti je nutné připomínat s veškerou úctou a respektem k tehdejší složité válečné době a všem obětem 2. světové války.

Stále bychom si měli opakovat jednoduchá fakta: jaké hrůzy přinesla 2. světová válka všem obyčejným lidem, rodinám zabitých vojáků, tehdejší ekonomické situaci v Evropě, resp. v celém světě, kolik finančních prostředků stála poválečná sanace a řadu a dalšího. Proč? Protože lidská paměť je selektivní, svým způsobem krátká a bohužel i s každým odcházejícím pamětníkem tehdejší hrůzné zážitky upadají v zapomnění. Mladí lidé dnes mnohdy neznají historická fakta, nemají povědomí o historických souvislostech, nechápou kontext dějinných událostí… Jsou vědomě, či nevědomě odříznuti od „paměti národa“ a je pro ně mnohdy obtížné, či dokonce nemožné pochopit například zákulisí současného dění ve světě… Slovo válka, rozhodně ta světová, je pro ně jen slovo z hodně vzdálené minulosti, nepřenosná zkušenost, něco, co už se přeci opakovat nebude! Věříme, v to samozřejmě všichni, ale zcela upřímně, nikdy jsme za těch 77 let od konce 2. světové války nebyli tak blízko novému celosvětovému válečnému konfliktu, jako v posledních týdnech a měsících…

Toto setkání zástupců vojenské veřejnosti a především vás, válečných veteránů, kteří jste prošli vřavou 2. světové války, boji, ať už na západní, či východní frontě, se za ta léta stalo jednou ze skutečně cenných příležitostí na tuto část naší minulosti zavzpomínat, a zároveň to i připomenout široké veřejnosti. V letošním roce má však tato připomínka bojů o Kyjev a pravobřežní Ukrajinu z listopadu 1943 mnohem širší význam a bolestný kontext aktuálních událostí v totožném regionu.

To, co odstartovala ruská speciální vojenská operace na Ukrajině v brzkých ranních hodinách dne 24. února 2022 nečekal pravděpodobně nikdo... Jistě, odborníci budou oponovat, že Rusko se k nějaké akci chystalo již nějakou dobu… Určité indicie poukazovaly, že Ruská federace na Ukrajině něco chystá. Že jde o válku, nepochybuje od prvního dne nikdo z nás, ať to sám agresor označuje jakkoli. Jeho vojska vstoupila na území svébytného, svobodného a demokratického státu. Je to nemyslitelné, ač v konečném důsledku bohužel skutečnost, a především ničím neomluvitelné! Rusko zavleklo do války celou zemi. Ukrajina však možná nečekaně postavila na obranu svého území a svých obyvatel skutečně hrdinné vojsko, muže a ženy odhodlané bránit svou zem a její svobodu. Rusko zavleklo do války také své lidi a nechalo dopustit, aby jejich život dopadly sankce západního světa. Prosím, neřešme nyní, v jakém rozsahu…

Rusko svým válečným útokem způsobilo, že většina demokratického světa okamžitě začala Ukrajině pomáhat. Vlády těchto států, ale i jejich jednotliví obyvatelé. Pomáhají finančně, materiálně, dodávkami zbraní a vojenské techniky, přijali ukrajinské uprchlíky a nabídli jim bezpečný azyl. Myslím, že pro většinu z nás není vůbec nutné klást si otázku proč a odpověď je nasnadě! Je nutné pomáhat lidem v nouzi! Je nutné pomáhat lidem nevinně vražděným pro touhu po ovládání, touhu po moci! Je nutné pomáhat lidem bojujícím za svobodu!

Všem těm, kteří svobodu Ukrajiny podřazují svobodě vlastní je nutné zdůrazňovat, že tam „daleko“ na Ukrajině nebojují jen za svou svobodu, ale i za tu naši! Že dálka je v současné době moderních technologií opravdu relativní. Že ruský agresor by se porobením Ukrajiny asi nezastavil a šel by se svou urputností a pověstnou brutalitou dál za snem znovuobnovení své dávné sféry vlivu ve svých bývalých satelitech.
Toto vše si musíme neustále opakovat a neznalým, či pomýleným trpělivě vysvětlovat. To je jedna z hlavních cest k zachování oné tolik důležité paměti národa, vedoucí k budoucnosti bez podobných omylů a chyb. Před 79 lety bylo agresorem Německo a Němci na této 1700 km dlouhé frontě táhnoucí se na obou březích řeky Dněpr uplatňovali taktiku spálené země, likvidovali, plenili a podminovávali všechno, co mohlo sloužit nepříteli. Dnes je tam situace bohužel stejná. Jen s taktikou spálené země drancuje Ukrajinu ruský soused…

Na závěr se ještě vrátím ke vzpomínce na bitvu o Kyjev z roku 1943… Příspěvek Čechoslováků v této bitvě byl zásadní podepsal podstatně na jejím výsledku. Mne velmi zaujala slova plukovníka Ludvíka Svobody, který na samý závěr pro jejich nadčasovost a dnes i aktuální vyznění odcituji: „Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli tu káru sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu.“

Poděkování patří všem, kteří se tehdejších bojů zúčastnili, jsou příkladným vzorem pro další generace! S díky a respektem vzpomínejme na ty, kteří v tehdejší bitvě o Ukrajinu statečně položili své životy! Vzpomeňme však s úctou a přáním návratu klidu do jejich života také na ty, kteří dnes statečně bojují o současnou svobodu a demokracii na Ukrajině! Války sice bohužel jsou součástí lidského života, ale sama podstata války s sebou pro člověka nenese nic dobrého. Rozšíření vlivu, rozšířené území, nerostné bohatství, ani nic jiného nestojí za ztráty na lidských životech!

Modlím se za záchranu všech lidí, kteří čelí útokům jakéhokoli agresora kdekoli na Zemi!