Několik let trvající lokální konflikt Ukrajina vs. Ruská federace, jehož příčinou jsou mocenské zájmy a teritoriální choutky totalitářského molocha SSSR, tedy pardon RU, se před rokem stal otevřenou válkou. Nebyla to žádná speciální vojenská operace, ale prachsprostá nepokrytá válečná agrese, kdy vojska jedné strany nezvaně vstoupila na území druhé strany, která je svébytnou, suverénní a k demokratickým hodnotám se hlásící republikou.

Byť to asi nebudou číst, ale tyto řádky jsou prioritně určeny pro všechny ty, kteří se teď nadechují k argumentům o nacistické Ukrajině, korupčních hyperkauzách, pogromu na zde žijících rusky hovořících, či k ruské národnosti se hlásících občanech, papouškující všechny ty Putinovská de-... bláboly. Hrůzostrašné argumenty s cílem udělat ze zločinné agrese nezištnou záchrannou akci pod záminkou denacifikace, defašizace, de... To přeci takhle nej-de! Ukrajině pomáhá celý demokratický západní svět. PROČ je inteligentním lidem jasné, JAK MOC je samozřejmě otázka diskuse a možností. Je to ale NUTNOST pro obranu svobody a demokracie i tady u nás a pro mne je zarážející, že ani po roce hrůz na ukrajinské frontě, ale i s válkou souvisejícími nevysvětlitelnými/nevysvětlenými událostmi po celém světě pořád hodně lidí nevidí a nechápe, že tady je něco HODNĚ ŠPATNĚ!

V Rusku je cenzurováno zpravodajství, pod sankcemi je oklešťován slovník o určité termíny jako např. válka apod.. Jsou perzekuování všichni, kteří s kroky Kremlu nesouhlasí, množí se záhadná úmrtí ruských oligarchů, či původně Putinovských přitakávačů, ze kterých se posléze otevřením očí stali kritici jeho a jím symbolizovaného režimu. Je nemilosrdně rabována už tak zbídačená široká nedozírná ruská země o lidi a materiál (byť jim to možná třeba nepřijde, nepřiznají to sami sobě, ani světu, jsou přeci zvyklí na nedostatek a odpírání si). Putin se nemstí na jen na Ukrajincích, ale i na svém národě. Zabíjí ruským matkám děti. Chce se mi říct „čert vem ty kriminálníky, které Progožin vytáhl k věznic pod slibem omilostnění, zavři se země nad těmi, kteří na Ukrajinu jeli s vědomím a úmyslem, že budou vraždit a rabovat...“, ale oni tam nahnali nevinné mladé chlapce, naději národa, budoucnost národa. Umírají tam po tisících pro mocenské choutky pár nadlidí ze zlatých paláců a dač. Umírají pro lži, ne pro pravdu a její obranu. Zdrcené matky ani nevědí, kde zůstaly ostatky jejich synů. Nemají náhrobky se jmény, jen masové hroby... Ano, to je válka a válka není „procházka růžovým sadem“, bohužel to se ve válce děje. Tato ale rozhodně není mírotvorná (i když která vlastně je...), je vražedná a těžce zločinná.

Šílené jsou také informace o cíleném zatahování ukrajinských dětí do Ruska k převýchově. Lidská paměť je pravda selektivní a krátká, ale některé milníky historie si připomínáme právě proto, aby se již nikdy neopakovaly. To si opravdu nepamatujete, kdo už stejnou metodu používal před téměř 80 lety? Deportace dětí z okupovaného území za účelem převýchovy – to je jen jedno děsivé memento 2. světové války a Hitlerova řádění. A smutek na mne padá ze skutečnosti, že mnozí současní proruští přikyvovači tuto dobu zažili na vlastní kůži, byť jako děti. Denacifikace, defašizace... Nebylo by to pro mne omluvitelné, ani kdyby Ruská federace páchala čistky ve jménu tohoto jen na Krymu, či v Luhanské a Doněcké oblasti s bohulibou záminkou ochránit vlastní utlačované. Absolutně na to nemá právo.

Všechno to, co se děje na Ukrajině, ale ona ta bezpráví postupně prosáknou i na území RU ve chvíli, kdy tam lidé otevřou oči pravdě, jsou válečným zločinem. A byť není situace v RU a na Ukrajině vždy zcela černobílá a všichni nejsou jen dobří nebo zlí, nic to nemění na faktu, že takto se spory a neshody neřeší. Ruská agrese je ukázkou, nebo dalším důkazem, jak tamní vůdci po celá desetiletí řeší své hamižné mocenské a totalitářské manýry doma i venku. Nikdy se nespokojí se svojí, už tak velkou zemí – měli, mají a budou mít tendence rozšiřovat svůj vliv do dalších satelitních území, kde chování proti jejich vůli, či neuposlechnutí jejich rozkazu bude trestáno odebráním přízně, privilegií, práv, svobod... Proti TOMU jsme se postavili v roce 1968, bohužel neúspěšně, TO se nám naštěstí podařilo zlomit v roce 1989, a TO by nám hrozilo znovu v případě, že by v roce 2023 Ruská federace na Ukrajině vyhrála. Nebuďme naivní, že by se spokojila s tímto vítězstvím. To je přesně DŮVOD, proč je nutné Ukrajině pomáhat. Je nám vytýkáno, že nemluvíme o míru, ale o válce. Nikdo z nás si přeci nepřeje válku, všichni chceme mír. Jenže s takovýmto protivníkem si Ukrajina mír nejspíš nevydiskutuje. Diplomacie je nástroj spolupráce, včetně schopnosti přijetí kompromisu, ochoty z obou stran... Tu ale zatím na straně RU nevidím a Ukrajině se není co divit, že by se dobrovolně vzdala své svébytnosti. Po nepochopitelném a nezvaném vstupu, po zkušenosti, jak se ruské vojenské jednotky na území Ukrajiny chovají, jak ji plundrují, je asi možné mír v této nechtěné válce jedině vybojovat. Je ale strašné, kolik lidských životů na obou stranách toto běsnění stálo a bude ještě stát.

Vše dobré všem v této složité době!