Světovými médii už nějaký čas hýbe kauza úniku tajných informací z amerického ministerstva obrany. Ofocené dokumenty zjevně kolovaly na různých okrajových internetových diskusních fórech už od začátku roku, ale teprve tento měsíc si jich všimla vlivnější média a americké úřady.

Po týdnu spekulací je dnes už také jasné, že nejde ani o falza, ani o zpravodajskou operaci, ale o únik skutečných utajovaných dokumentů Pentagonu, i když je pravděpodobné, že jejich snímky, které se nyní na internetu šíří, mezitím mohly být z různých důvodů účelově upravovány. A rovněž je jasné, že různí internetoví kreativci (profesionální dezinformátoři i vtipálci) dnes vydávají za součást tohoto úniku i dokumenty, které dodatečně sami vyrobili nebo které jsou neznámého původu.

Dokonce je znám profil podezřelého, kterého americké úřady vyšetřují jako původce úniku. Je jím nízko postavený mladý zaměstnanec americké Národní gardy. Jeho motivem zjevně nebyl ani hmotný prospěch, ani snaha poškodit Ukrajinu a pomoci Rusku, ani ideologický odpor k americkému vojenskému angažmá ve prospěch napadené země. Zdá se, že se jen chtěl pochlubit svým kámošům, že má k vysoce utajovaným dokumentům Pentagonu přístup.
Definitivní vyústění celé aféry a její praktické dopady sice ještě neznáme, několik předběžných postřehů ale učinit lze.

Dokumenty neodhalují vesměs nic skutečně překvapivého ani šokujícího. Jejich hodnocení aktuálních problémů ukrajinských ozbrojených sil při obraně země jsou běžně diskutována bezpečnostními a vojenskými experty v západních médiích i na veřejných konferencích.Všichni, kdo válku na Ukrajině sledujeme, víme, že ukrajinská protivzdušná obrana jen s obtížemi čelí ruským raketovým a leteckým útokům na ukrajinská města a infrastrukturu. Víme, že ukrajinská armáda dlouhodobě trpí nedostatkem zejména dělostřelecké munice a Ukrajina neustále (a veřejně) prosí své západní podporovatele o urychlení dodávek. A umíme si rovněž představit, že formování nových ukrajinských vojenských jednotek se potýká s různými organizačními problémy a potížemi v logistice či výcviku. To by se totiž dělo v jakékoli zemi na světě, kdyby byla v situaci Ukrajiny.

Uniklé dokumenty ale neobsahují žádné informace o konkrétních operačních plánech očekávané ukrajinské jarní protiofenzívy. Možnost, že by výrazně poškodily ukrajinské obranné úsilí, je proto poměrně malá. K úniku došlo navíc v dostatečném předstihu, takže Ukrajinci měli či mají dost času, aby změnili například rozmístění svých jednotek. Na druhou stranu ale nelze únik dokumentů bagatelizovat a sama americká strana tak zjevně nečiní. Vedení Pentagonu v čele s ministrem obrany Austinem bere kauzu velmi vážně, probíhá intenzivní vyšetřování a americká vláda jistě vynaloží velké úsilí, aby její dopady minimalizovala, zejména co se týká důvěry spojenců a Ukrajiny ke Spojeným státům. Zaprvé, není to zdaleka první případ, kdy podobný únik utajovaných dokumentů způsobil někdo, kdo k nim měl sice v rámci amerického systému legální přístup, ale není příliš jasné, proč. V tomto i předchozích případech se jednalo o nízko postavené vojáky či úředníky, kteří by k nim na základě obecného principu, že se s utajovanými informacemi má seznamovat jen ten, kdo je ke své práci skutečně potřebuje (princip „need to know”), vlastně dostat neměli. To ukazuje na systémový problém v americkém bezpečnostním aparátu, který vznikl jeho horečným rozšiřováním po 11. září 2001, v důsledku čehož má dnes v USA přístup k utajovaným dokumentům obrovský počet lidí.

Za druhé, uniklé dokumenty umožňují americkým nepřátelům včetně Ruska nahlédnout do útrob amerických zpravodajských služeb a lépe poznat jejich metody, schopnosti a zdroje. To může do budoucna snížit jejich kapacitu provádět efektivní zpravodajskou činnost. Ta je přitom klíčová nejen pro bezpečnost samotných Spojených států, ale i jejich spojenců v NATO, včetně České republiky. Americké tajné služby odvedly skvělou práci, když před loňským únorem velmi přesně identifikovaly podobu, rozsah a načasování ruské invaze na Ukrajinu.
A za třetí, podobné kauzy mohou skutečně narušit spolupráci a důvěru mezi Spojenými státy a jejich spojenci a partnery, i když je pravděpodobné, že tento dopad bude jen omezený a krátkodobý. Na rozdíl od médií, která mají oči navrch hlavy, žádného spojence nepřekvapí, že americké služby sbírají informace i o nich. To je úplně normální a dělají to všichni.

Z kauzy jistě plynou poučení i pro Českou republiku. My ovšem čelíme spíše opačnému problému přinejmenším v jedné věci: u nás je naopak lidí vybavených příslušnými prověrkami, kteří mají přístup k utajovaným informacím v oblasti bezpečnosti a obrany, příliš málo, a to zejména na ministerstvech, které nejsou s bezpečností a obranou tradičně spojována. To představuje riziko pro efektivitu rozhodování české státní správy v případě, že by nastala skutečně horká krizová situace.