Slova z proslovu Sira Winstona Leonarda Spencer-Churchilla před členy Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kdy se 13. května 1940 ujal úřadu britského ministerského předsedy. Téměř na den přesně před 82 a půl lety jeho řeč pokračovala, cituji z veřejných zdrojů: „Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Tážete se, jaká je naše politika? Řeknu to takto: vést válku na moři, na pevnině a ve vzduchu, s celou mocí a ze všech sil, které nám Bůh může dát. Vést válku proti zrůdné tyranii, nikdy nepřekonané v temném žalostném seznamu lidského zločinu. Tak vypadá naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: vítězství – vítězství za každou cenu, vítězství navzdory všem hrůzám, vítězství, byť by cesta byla dlouhá a těžká; neboť bez vítězství není přežití.“

Šlo o projev, ve kterém mj. lidem sliboval, že boj proti nacistickému Německu nikdy nevzdá. Winstona Churchilla si osobně velmi vážím. Jako politika, jako člověka s typickým břitkým britským humorem, který jde rychle a ostře k věci. Ano, jako konzervativec a politik svérázného ražení měl a má i své kritiky a odpůrce, ale pomohu si dalším citátem: „Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“ a já k tomu za sebe dodávám „a v politice už vůbec ne“.

Proč se k tomuto jeho proslovu právě dnes vracím? Protože by si jeho slova klidně bez velkých úprav dnes mohl vypůjčit jiný politik, prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Žijeme ve smyčkách. V našich životech se věci opakují, a byť jsme je třeba neprožili právě my osobně, bylo by dobré se nad určitými historickými momenty zamyslet a vzít si z nich do budoucna ponaučení. Tehdy bylo agresorem nacistické Německo, které uvrhlo svět do globálního válečného konfliktu. Sovětský svaz a jeho armáda byly součástí spojenecké protistrany (ponechme stranou za jakou politickou cenu).

Nyní je tím zlým a nenasytným útočníkem Ruská federace a její zmobilizované jednotky nešťastníků zblblých proruskou protizápadně naladěnou propagandou. Podobný scénář, zásadní změna aktérů, ale absolutně stejná tragédie pro lidstvo.

Jistě, protiargumentem může být, že aktuálně pouze na Ukrajině a samozřejmě v rodinách padlých ruských vojáků. Všichni stále doufáme, že tento válečný konflikt nepřeroste hranice Ukrajiny, ale za mne rozhodně nelze zpochybňovat vojenskou, finanční, či jakoukoli humanitární pomoc Ukrajině, protože nejde o žádný vzdálený konflikt. Na Ukrajině skutečně teď bojují za svobodu a demokracii i tady u nás, v České republice. Kdy si to konečně uvědomí i všichni ti, kteří lakotně křičí, že sami máme málo a na Ukrajinu se můžeme vykašlat?

Zmiňoval jsem v úvodu slib Churchilla všem jeho spoluobčanům – nepolevit v boji proti nacistickému Německu. Projeďte si v rychlosti historii nástupu nacismu v Německu. Spokojili se němečtí nacisté s politickou výhrou ve své zemi? Projeďte si v rychlosti historii nárůstu politického vlivu SSSR v Evropě v průběhu války a především po jejím skončení. Spokojili se sovětští komunisté s porážkou nepřítele a s „pouhým“ pocitem vítěze? Myslím, že oba historické exkurzy jsou hodně výmluvné a poučné.

Takže jak teď přehodnotit celou ruskou speciální vojenskou operaci na Ukrajině? Jak pohlížet na paktování Rusů s Čínou, nebo teď už i Íránem? Nebuďme naivní a podívejme se pravdě do očí. Tam na Ukrajině se opravdu bojuje i za mír zde u nás. Viděl to tak už i plukovník Ludvík Svoboda, který velel 1. československé samostatné brigádě v bojích o Kyjev a pravobřežní Ukrajinu v roce 1943, kterého si v závěru také dovolím citovat: „Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli tu káru sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu.“

Slova našeho pozdějšího prezidenta generála Ludvíka Svobody jsou bohužel po 79 letech znovu aktuální. Nám nezbývá než pomáhat, kde se dá, protože jinak světu bude reálně hrozit další globální válečný konflikt – jaderný, fatální. To v našem vlastním zájmu a v zájmu života našich dětí a dalších generací přeci nesmíme dopustit.

Zdroj: Securitymagazin.cz, 24. listopadu 2022