Sluší se poděkovat autorské dvojici Svěrák & Uhlíř za inspiraci pro název článku i úsměvný oslí můstek do problematiky – světa energetiky. Tím však důvod pro pobavení na tomto poli tak trochu končí, realita všedních dní posledních měsíců dělá většině lidí světa spíše nemalé starosti. Energetika, to je široký a složitý pojem, oblast bleskurychlého rozvoje, fyzika, chemie, mechanika, technologie, ale i ekonomika nejvyšších sfér a bezpečnost v současném moderním pojetí.

Pro obyčejného člověka se ale v podstatě zužuje na dvě jednoduché otázky a čím dál tím obtížnější odpovědi na ně: čím budu topit a svítit, a za kolik. Obdobně to má i obchodník, či výrobce, jen ve vyšších řádech, a pak tedy také s to většími starostmi. Jemu jde jak o byznys, tak v duchu sociální odpovědnosti také o lidi, kterým dává práci.

To, co opěvuje Elektrický valčík, známý především pro svůj refrén Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud. Střídavý, střídavý, silný elektrický proud..., je dnes pro člověka takovou samozřejmostí, že už se ani nezamyslí, jak je to s tou jeho elektřinou „doma v žárovce“ – kde, jak vzniká a kolik to celé stojí. Chce, aby otočil vypínačem a bylo světlo. A pokud možno levné. S teplem to má obdobně! Ale... a zde už nevystačíme s písňovými verši (byť založenými na pravdě) Od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty. Odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva... Kdo má pojistky námi přepsané, tomu se při zkratu nic nestane. Ovšem, kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky...“.

Takže k otázkám KDE a JAK všichni víme, že dávno pryč je doba vodních mlýnů v každé obci a bezpečnostní rizika tehdy a dnes jsou také nebe a dudy. Z učiva fyziky druhého stupně základní školy si dá každý dohromady alespoň nějaké informace o výrobě elektřiny, jejích zdrojích a možnostech. Dál už je to trochu „vyšší dívčí“, ale základ je srozumitelný i pro laiky nebo ty lehce poučené. A že jsme se museli v poledních měsících chtě nechtě více zorientovat všichni! Téma energetiky ovládlo nemalé množství diskusí a debat. Je zde otázka „uhelné doly ano, či ne“ – ano, zdá se to již dávno, ale dořešeno to zdaleka není a jen tak nebude – spolu s rozhodnutím o postupném utlumení a následném ukončení těžby samotné, tak samozřejmě i výroby elektřiny touto cestou.

Pak jsou to pojmy jako biomasa, jádro, energie z větru, slunečného svitu... S tím následně souvisí, a slovník veřejnosti rozšiřují, termíny jako teplárna, paroplynka, větrník, čerpadlo (tepelné), fotovoltaika nebo také zrcadla apod. Novinkou pak budou další, a to vodík, malé modulární reaktory apod. Druhou otázkou je pak ZA KOLIK! A to je přesně to, co většinu z nás teď pálí nejvíce. Široká veřejnost je přesvědčena, že za enormním nárůstem cen v posledních měsících stojí válka na Ukrajině, tedy ruská vojenská agrese na území cizího suverénního státu. A samozřejmě s tím související následné sankce ze strany Západu. Včetně bojkotu dodávek ropy a zemního plynu z Ruska a snaha Západu co nejdříve najít alternativní zdroje. Problém-důvod (nárůstu cen) je však skryt hlouběji v minulosti, válka na Ukrajině ho jen vyeskalovala a urychlila snahy Západu o přechod na jiné cesty, ale i jiné zdroje. Snahy o zpřetrhání naší závislosti na ruské ropě a plynu. To je logické a nutné (diverzifikace zdrojů), ale rozhodneme-li se pro toto A, pak musíme ještě pořádně promyslet B. Jak, aby to nebylo „z bláta do louže“. Jak nevyměnit jednu závislost za druhou. Nemůžeme být tedy závislí jen na jednom, dvou zdrojích (slovníkem 21. století tzv. obnovitelné zdroje energie) – slunce v létě & vítr v zimě, „čistý“ vodík, plyn... Ale ani na jednom, dvou „partnerských dodavatelích“, aniž my sami nemáme co nabídnout (pro co můžeme i my být „zajímavým“ partnerem).

Život sám nám mnohdy dokazuje, že v dobách „zlých“ končí i mnohá, dosud zdánlivě nerozlučná partnerství. Stát má sílu, kompetence a možnosti zajistit takový diverzifikovaný trh, díky kterému budou mít jeho občané pro své domácnosti dostatek energie za únosnou cenu, bude mít energeticky saturovaný, a tím i konkurenceschopný, průmysl, stejně jako další funkční strategické oblasti budou moci fungovat bez obav z energetického kolapsu. Musí mít v rukávu své „požadavky“ (ve prospěch svých občanů) a za jejich naplňováním v domácích jednáních, ale především v na těch mezinárodní úrovni, důsledně jít. Události posledních měsíců dokazují, že státní energetická politika (včetně té naší!) musí být koncipována nejen na období míru, ale především na dobu poněkud turbulentnější, a to jak vlivem přírodních živlů, tak i vojenských agresí apod. Spoléhat na jednotný evropský trh je sice krásné, ale ve skutečnosti zatím ne příliš reálné. V energetice, stejně jako v jiných oblastech, jsou si rovní a rovnější, silní a silnější, zásobení a závislí...

A v neposlední řadě, ač závažností už atakující spíš přední příčky energetických a státních priorit, je nutné celou tuto oblast nahlížet a řídit z pohledu energetické bezpečnosti! Ač se to nezdá – laik nevěří, odborník horlivě kývá hlavou –, energetika už nejsou jen dráty od pantáty až do chléva, ale sofistikovaná a hypermoderní síť, avšak také s mnoha potenciálně slabými místy. Nevěříte? Bohužel věřte! Chytrá domácnost/provoz se dnes už neobejde bez elektroměrů řízených na dálku, čipů, datových přenosů, datových služeb a datových center aj. Bez dostatečné ochrany tak otevírá řadu slabých míst. Strategické nebo jinak citlivé provozy dnes „odstavíte“ bez použití zbraně, stačí „zručný“ hacker... A s informacemi je to podobné. Už nemusíte vysílat agenty a špiony, stačí „šikovné nastavení“ informačních toků... Takže energetika 21. století je sakra „horká“ půda a mají-li být spokojeni nejen manipulátoři (ti chytří chlapíci v obchodě a na burze) s cenou, ale všichni v daném řetězci, včetně koncového zákazníka, musí být řízena s veškerou možnou odpovědností.

Současný elektrický valčík tak maličko připomíná kvapík a my bychom rozhodně neměli být na jeho chvostu.