Konečně se to stalo. Jeden z prvních, možná vůbec první právoplatný rozsudek českého soudu, který dal za pravdu majiteli domu na úkor nájemníka, padl. Sice jen pro to, že se strana žalovaná nestihla odvolat v řádném termínu, ale je tu.

Ta možnost , že někdo něco má, chce to nabídnout na trhu, ale předem ví , že nedostane to, co by mu patřilo, byla pravidlem. Pravidlo se teď zakymácelo a za sebe doufám, že konečně přestane platit.

Zazněl rozsudek. I když jen shodou „prošvihnuté“ lhůty, stal se právoplatným. Tenhle rozsudek je, podle mě, zásadní. Přelomový. A dodávám, že spravedlivý. Ne, jako majitel nájemního domu tak přemýšlím . Přísahám, že žádný takový dům nemám. Ale jako člověk, podnikatel s celkem jasnou představou o tom, jak čistě, svobodně a spravedlivě uzavírat obchody, existovat na trhu a ctít poměr ceny a výkonu. Vyznavač pravidla má dáti – dal.

Jako pečlivý čtenář denního tisku teď s podivem konstatuji, že se takovou precedentní událostí onen už nezabývá a nerekapituluje. Jedno z posledních Radiofór mé ženy, po němž dlouho kroutila hlavou, bylo o regulovaném nájemném. Bylo to 14. 9. 2004 a hosty Radiožurnálu byli tehdejší, v té chvíli pětitýdenní ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek na straně jedné a Ing Martin Poduška, majitel nájemního domu v Nuslích na straně druhé.

Cituji z přepisu onoho Radiofóra:

Jiří Paroubek: …ta základní premisa , to říkám opakovaně a ještě to třeba dneska pětkrát zopakuji, je, že budeme chránit zájmy těch lidí, kteří prostě jsou, kteří by se dostali do sociálně neúnosné situace . Nikdo se nesmí do takové situace dostat.

Moderátorka: Co když se do takové situace, pane ministře, dostane majitel domu?

Jiří Paroubek : Tak může prodat dům.

Takový zjednodušený, pro nepřemýšlivé jednoznačný a s radostí přijatelný pohled na věc. K následné historii těch tenkrát diskutujících osob musím doplnit, že Jiří Paroubek se pak stal postupně premiérem a dnes opozičním poslancem. Ing. Martin Poduška zůstal majitelem domu, který se soudil a teď, po čtyřech letech, ten spor konečně vyhrál. Soud mu dal za pravdu a já mu tímto blahopřeji. Nájemník, kterému pan Poduška navrhl v roce 2003 zvýšení nájemného o 20 procent (což představovalo 448 korun měsíčně !!!!!) a neplatil mu, to teď tedy - z nařízení soudu – po letech doplatí. Po těch čtyřech letech je to suma sumárum necelých 130 tisíc korun.

Z tehdejšího Radiofóra ještě stojí za zmínku následující pasáž :

Moderátorka: Vy , pane ministře, když slyšíte o tom, že by se majitelé domů začali dovolávat svých práv u mezinárodních soudních dvorů , jste z toho nervózní? Nemáte pocit, že by mohli uspět? Co potom udělá stát?

Jiří Paroubek: Tak já si myslím, že tohle v tuhle chvíli, je abstraktní otázka. To budeme řešit, až to prostě nastane.

A v tomto punktu třeba dodat, že dnes už tato otázka abstraktní, jak víme, není vůbec a že Jiří Paroubek tehdy v podstatě moudře hovořil a moudře vyčkával. Fakt je ten, že to není on, kdo to musí řešit.

Jiří Paroubek: …já to chci řešit, já vám jenom říkám, že jsem ve funkci pět týdnů a že to chci řešit v nějaké době pěti , šesti let. Jestli si někdo myslí, že přijde nějaký politický Einstein a vyřeší to za rok až za dva, no, tak , prosím , tak může mít tu představu, ale…

Moderátorka: Tak to ne, to už si nikdo nemyslí, se domnívám.

Asi nemusím dodávat, že Einstein nepřišel. Myslím, že ho ani nikdo nečekal. Stačilo, aby dorazil někdo s obyčejným selským rozumem. A vypadá to tak, že jeden soudce s otevřeným hledím, prostě konečně udělal svoji práci.

Zpátky k příběhu jednoho domu a lidí v něm. Jak už u nás takové příběhy zamotané bývají i tenhle má svoji nechtěnou roztomilost: Stranu žalovanou v této kauze zastupuje doktor Stanislav Křeček, ano, ten poslanec a populární zastánce nájemníků, který sám bydlí v bytě s regulovaným nájemným. Tentokrát tedy termín odvolání strana žalovaná "prošvihla". Podává tedy dovolání a jen pikantní je fakt, že rozhodnutí soudu v něm její advokát napadá, mimo jiné pro to, že je, podle něj, v „rozporu s dobrými mravy“. Opravdu nevím, kdo pana poslance Křečka vychovával a dobrým mravům učil.