Odchody ředitelů veřejnoprávních (a zpravidla i státních) institucí se sobě podobají jako vejce vejci. Jsou náhlé, vyvolávají pochybnosti a zpravidla způsobí větší či menší skandalizaci odejitého. A přitom jde logicky - ať jsou okolnosti vyhazovu jakékoli - o selhání někoho jiného, na jiné úrovni řízení. Toho, kdo odpovídá za výběr náhle nechtěných.

Z profesního hlediska, tak jak věci sleduji, je pro tyto instituce symptomatické, že manažery zde nevybírají ani profesionálové, ani lidé alespoň poučení. Za příchodem i odchodem Barbory Tachecí a Miroslava Konvaliny před ní a kohokoli dalšího po nich stojí rada Českého rozhlasu, která jmenuje a odvolává generálního ředitele ČR, a politikové v parlamentu, kteří volí a odvolávají členy rozhlasové rady či rady ČT. A půjdu-li ještě dál - k personalistickému meritu věci - pak lze konstatovat, že o obsazování klíčových postů v námi placených veřejnoprávních institucích rozhodují bok po boku laikové počínaje vysloužilou vrhačkou koule přes různě úspěšné novináře až po nezaměstnaného dominikánského mnicha.

Každé výběrové řízení na vedoucího pracovníka i v té nejmenší firmičce s minimálním kapitálem musí mít přinejmenším jasně dané parametry dané prostou logikou. Ten, kdo hledá a vybírá, musí jasně vědět, co bude považováno za úspěch budoucího šéfa. Dál musí definovat nástroje, které jako zaměstnavatel manažerovi poskytne (rozpočet, zaměstnance, pravomoci atd.). V neposlední řadě pak vymezit dobu - čas, který manažerovi poskytuje pro to, aby cílů dosáhl. Jedině při zadání takových podmínek v začátku lze vůbec vyhodnotit přínos, či debakl nového šéfa. A to se v Českém rozhlase (a podobných institucích) opakovaně neděje.

Důvodem pro odvolání Tachecí byly problémy ve ,,vnitřní komunikaci". Co je to? Je to věta vyvolávající dohady. Jako všechny "veřejnoprávně vyvážené věty" poskytnuté veřejnosti v obdobných situacích. Výsledek tristní práce vedení podniku, politického vlivu rady a navíc nefér vůči všem aktérům dění, a to včetně koncesionářů. Proslýchá se, že Barbora Tachecí byla opravdu dlouhodobě psychicky nemocná, nemoc razantně propukla, a proto odešla. Je to intimní problém té dámy, její rodiny, nestrkám do něj nos.

Zároveň ale - z čistě profesního hlediska - musím konstatovat následující: pokud je ředitelka Radiožurnálu nemocná, má dostat zdravotní dovolenou, či pracovní neschopnost, ale ne být odvolána. A až se uzdraví, měla by dostat možnost dodělat svoji práci. Dodělat do té míry, že ona práce bude zralá na exaktní a objektivní posouzení a vyhodnocení. A to, podle mě, po třinácti týdnech Barbory Tachecí ve funkci ředitelky Radiožurnálu možné nebylo. Teprve až dojde k negativnímu vyhodnocení, ať dostane vyhazov. Následně ať je platící veřejnost vedením rozhlasu informována v potřebných intencích a parametrech. Tak jasně a pravdivě, že nebude prostor ke spekulacím, natož vytváření skandálů.

Vyšlo též ve Strategii a deníku E 15