Bylo nebylo jedno dvacáté století a v něm Honza a Milan. Nejsou to žádné románové postavy, oba doopravdy žijí, pocházejí z českých židovských rodin a jejich rodiče byli podnikatelé.
Rukou psané dopisy jsou už vlastně zvláštnost, a tak jsem obálku otevřel hned na cestě z pošty. Psaní začínalo takhle:
„Pane Buriane, kdyby žil Váš otec, tak by Vám dal pár facek.“
(pokongresový uklidňující fejeton)
Blíží se Vánoce a my tady ve velkoměstě už skoro ani nevíme, co je tma a co je ticho.
Po některých posledních výrocích pana primátora jsem nabyl presvědčení, že pan primátor na Mount Everest ve skutečnosti nemohl vystoupit. Když se před časem chystal k výstupu na nejvyšší horu světa a někteří občané ho tam nechtěli pustit, napsal jsem následující fejeton o tom, jak je prospěšné, aby vrcholoví politici byli zároveň obeznámeni se skutečnou výškou a hloubkou našeho světa. Teď bych řekl, že jsem se asi zmýlil. Srovnejte si to sami. A jestli něco víte, tak prosím alespoň naznačte...