Na Brusel!
Recept na české myšlenky
Pomalu, ale jistě se přibližují volby do Evropského parlamentu a člověk jako já, jehož kandidáti většinou v podobných kláních nevyhrávají, se musí ptát, kdo ho nakonec bude v Bruselu reprezentovat a jaké myšlenky tam za něj bude hlásat.
Možná si to beru příliš osobně, ale vůbec se mi nelíbí představa, že v tak důležité instituci za mě bude hlasovat nějaký kariérista, darebák, vysloužilý mafián nebo bývalý člen zločinecké organizace, anebo třeba někdo, kdo neumí souvisle mluvit, a když něco náhodou souvisle řekne, je to blábol, jemuž se v Evropě budou smát, případně mlčet a myslet si svoje.
Chtěl bych, aby mě zastupoval někdo příjemný, inteligentní, charismatický a slušný, jenž pokud možno umí anglicky, dokáže vidět věci v souvislostech, orientuje se v historii a mezinárodních vztazích, má aspoň základní představu o ekonomii a také o tajných službách, ale přitom nikdy nebyl v seznamech jejich spolupracovníků, nemračí se pořád, nestraší lidi ani se sám nebojí, neříká už teď před volbami, že o tu funkci vlastně nestojí, nevypadá jako východoněmecký fotbalista z osmdesátých let...
Já vím, nejspíš toho chci moc a zase se mi to nesplní.
Lámu si hlavu, co mohu udělat pro to, aby pro nás ty volby dopadly co nejlépe, aby ta ostuda byla co nejmenší nebo žádná, ale opravdu nevím. Jsem obyčejný volič, občanským povoláním básník, což, přiznejme si otevřeně, z tohoto pohledu není nic moc. A tak si jen slibuji, že se budu snažit vybrat jako obyčejně někoho, kdo pro mne bude představovat nejmenší zlo.
A protože se určitě vyskytne spousta kandidátů, kteří se budou jako vždy ohánět svým neotřesitelným vlastenectvím, nabízím jim pro všechny případy i jednoduchý recept na rychlou úpravu českých myšlenek pro evropský stůl:
Čerstvé české myšlenky nejprve pečlivě, ale opatrně propláchneme
vlažnou vodou, abychom je rozhodně zbavili pachuti planého nadšení,
abychom z nich rázně odstranili nánosy optimismu, necháme je pro jistotu
uležet pár dnů v nálevu z kompromisů...
Naložené české myšlenky, okořeněné špetkou zabedněnosti, vaříme dlouho
až změknou. Podléváme zároveň důsledně strachem z trapnosti.
Máte-li rádi něco ostřejšího, přidejte pár kapek zlodějství anebo závisti.
Hotové české myšlenky vkusně dozdobíme snítkami přímé demokracie
a podáváme v omáčce s výrazným odérem xenofobie.
K tomu jako příloha obvykle postačí to, co doma asi vždycky je:
Knedlíky! Knedlíky! Knedlíky!
Naše české myšlenky bývají na trhu poslední dobou předvařené v malých
kouscích zároveň s velkým výběrem rozličných příchutí instatních omáček
vylepšených tradiční českou malostí...
Máte-li zájem, stačí objednat. Dopravíme vám vaše české myšlenky
přímo do domu! Přímo do vaší hlavy...
V Bruselu se určitě mají nač těšit.
(Psáno pro Týdeník Rozhlas)