aneb

Ženy přestaly mlčet

Asi před osmi lety jsem napsal pravděpodobně první českou písničku na téma mateřská dovolená. Co bych se nepochlubil: Štěpánka má dovolenou, bruslí mezi plenami a hrnci a surfuje žehličkou po prkně...

Od těch dob se ovšem s ženskou tematikou v písničkách roztrhl pytel a s jistou dávkou opatrnosti by se dalo říct, že došlo k revoluci. Šansoniérka Ester Kočičková opěvuje v parodické písni Vložková po vzoru televizních reklam jistý druh dámských hygienických potřeb. Poprvé se tak dotkla tématu, které bylo doposud opomíjené: Hej, Dryweave je vážně ta nej/ Ta ze všech vrstev nejsušší/ Kdo ji jednou zkusí/ Sám pozná, že jiná mu nesluší...

Zatímco ve světě popu a oficiálních médií dramaturgové a různé rady zakazovali zpívat o tom, že kluci choděj s klukama a holky s holkama, a šokoval je hit Já jsem gay, jsem teplej, hranice toho, co dřív bylo v písničkách tabu, se mezitím posouvaly dál a dál. Zpívající ženy a dívky přestalo bavit mlčet o věcech, které jsou přirozenou součástí jejich každodenního života.

Téma mateřské dovolené zpracovaly Bára a Léňa z dívčího kvartetu Yellow Sisters zničujícím způsobem v Laktační psychóze. Tady se nic nenaznačuje, všechno na vás vyklopí rovnou: Laktační psychóza je zrádná, jak mám bejt skvělá máma, nejlepší v soutěži v kuchyni i v ložnici?
Písničkářka a civilním povoláním zdravotní klaunka Terezie Palková zase napsala Mé první tango, v němž ji také nezajímají žádné náznaky, když zpívá o tom, že si vzala pod tepláky tanga. V závěru písně tedy přiznává, že se stydí, avšak brněnské dryáčnické duo, které si říká Čokovoko, už veškerý stud odhazuje v dál a bombarduje publikum nemilosrdnými výpověďmi o nejintimnějších procesech v ženském těle, o nepochopení a odcizení mezi pohlavími, o nesmyslném světě kolem. V děsivé baladě Etapy ze života ženy líčí příběh lidského života z těch nejhorších stránek – od truchlivého počátku (Byla jsem počata v žigulovi, zpíval k tomu David Bowie) až po domov důchodců (Doluštila jsem všechny křížovky a vsákla se do pohovky). Přitom na YouTube už Etapy zaznamenaly více než tři čtvrtě milionu zhlédnutí...

Texty písničkářky Nikoly Muchové plné vulgarismů a vyjadřující odpor k mužské necitlivosti a zahleděnosti do sebe patrně mluví z duše značné části mladých žen a dívek. Chlapi sú chlupatí roboti, deklamuje přímočaře, a dodává: Mně nevadí, když nespláchneš a nedáš důle prkýnko, to, co mi vadí, to jsi ty! Také její píseň o Ježíši zaznamenala na serveru YouTube téměř tři čtvrtě milionu návštěv, ač v rozhlase nebo v televizi ji nikdo nikdy neodvysílá.

Co k tomu dodat? Autorky dnešních ženských písňových zpovědí se osvobodily od potřeby přizpůsobovat se a pět opatrně a v narážkách o věcech, o nichž se jim chce spíš řvát. Rezignovaly spolu s mnoha jinými umělci na uvádění v rozhlase či vystupování v televizi a soustředí se na zatím svobodný internet, na koncertování a na publikum, které na jejich písničky čeká, dokáže si je vyhledat a koneckonců je i ocenit. I časy písní se mění – a svobodné tvorbě to spíše prospívá.

(Vyšlo dnes v Týdeníku Rozhlas)