Malé ohlednutí: Letošní prezidentské volby jako obyčejně nepřekvapily. Když se už už zdálo, že se budou moci média za nás za všechny pochlubit, že naši politici jsou schopni překonat všechny světové rekordy v nevychovanosti, ubrali na síle slov a obstrukcí a poměrně klidně absolvovali druhé kolo. A tak na Italy nebo Korejce pořád ještě nemáme. Díky odposlechům všech možných mikrofonů jsme se ovšem dostali o kus dál alespoň v jazykové oblasti. Pan ministr vnitra nám poměrně zřetelně ukázal, jak se mění naše mateřština a kterým směrem se její vývoj ubírá. Klidně mohl před svým kolegou z vlády použít zdvořilostní diplomatický opis a říci, že se tu „někdo bude ze svých činů zodpovídat“, ale on raději zvolil šťavnaté a přímočaré „někdo půjde bručet“. Média se pak většinou zabývala obsahem jeho vyjádření, to se dá pochopit, ale mne v tomto případě zajímá hlavně jeho forma. Sloveso „bručet“ je tu použito v přeneseném slova smyslu, tedy jako součást argotu – mluvy podsvětí. „Bručet“ pak zkrátka znamená totéž co „bejt v lochu“, „kroutit basu“ či „flastr“, „smrdět v báni“ případně „tyčet v tuhejch“. Když ministr vnitra něco takového vyřkne, přece to nebude náhoda! Politik jeho formátu má přece dneska všechno promyšlené. Jeho píár poradci a imagemakeři mu jistě poradili, že právě tím nečekaným přiblížením lidu může doložit své obrovské zaujetí pro práci v rezortu. Na první pohled z takového výraziva cítíte, že jeho uživatel nemůže být žádný nudný ouřada, že se nebojí jít do terénu, zná jazyk, jímž se tam hovoří, a neváhá ho pro jasnost svého vyjádření nekompromisně použít.
Možnosti, které v tomto směru náš jazyk ještě má, jsou nedozírné – prokázalo se to zvláště nedávno, v čase kolem volby hlavy státu, ale i v budoucnu, kdy bude naše reprezentace stát v čele Evropské unie, se jistě máme na co těšit. Já bych v tom ani neviděl nic divného, že argot je některým našim politikům bližší než spisovná či obecná čeština. Jazyk – brána do duše...
Co když se třeba o Václavu Klausovi nebude napříště vždy hovořit jen jako o hlavě státu - vždyť může být také nazýván prostě „kápo“ nebo „šerif“, případně „čibálo, kterej má pod palcem hračana“. Pokud se vývoj jazyka nezastaví, můžeme se dočkat i následujících zpráv:
Poslanec Snítilý se zdekoval z parlamentního klubu socanský sajtny, páč zaříznul Švejcara, a dal tak Jiřímu Paroubkovi sežrat hada. Ten mu to sbaštil. Poslankyně Olga Zubová nechce pustit páru, že se hodila marod, a betonuje, až Martina Bursíka vytočila do vrtule. Senátor Josef Novotný bonznul, že měl dostat mazání, že ale dělal krámy, jenže teď oni na něj, že jenom seká pyskem, a tak půjde k soudu. Předseda Jiří Čunek nevaří rajskou a nemá šajna, co je krachec, a kníže Karel Schwarzenberg si při tom všem ve vší úctě dává Franze Lehára...
Kdepak, přátelé, ani vývoj jazyka se nedá zastavit.
A tak jen starý otec Klapzuba, můj největší kandidát na prezidenta pro přímé volby v roce 2013, si nakonec vyndá fajfčiznu ze zubů, odplivne si a bručí (tentokrát v původním slova smyslu):
„I vy kakraholti, setsakrapes potvory, vy že byste tentonoc...?“

(Psáno pro Pražský deník)