„Dneska se musíme celej den mazlit,“ pravila má desetiletá dcera v ranním pološeru.
Otočil jsem se na druhý bok a otevřel jedno oko.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„Je Valentýna!“ dodalo to dítě radostně.

„Valentina Těreškovová?“zeptal jsem se ochraptěle, zrovna se mi dozdával nějaký sovětský sen z mého dětství.
„Co?“ zarazila se na okamžik dcera, ale hned se vzpamatovala a vysvětlila mi, že Valentýn nemá s žádnou kosmonautkou nic společného.

Já to přece vím! Už několik týdnů mi dennodenně přicházejí do počítače spamy a viry spojené s tímto svátkem lásky a včera někdo v novinách vypočítal, kolik na Valentýnovi vydělají majitelé supermarketů.
„Já to neslavím,“ řekl jsem té nevinné bytosti zarputile. „Mazlím se s tebou celý rok, a tak jestli se chceš dneska mazlit víc, jsem připraven! Ale žádného svatého obchodních řetězců k tomu nepotřebuju.“

Byla trochu zklamaná, ale ještě než vyrazila do koupelny, vynahradili jsme si to nadstandardní dávkou muchlování a pošťuchování.

Já jsem prostě ztracená generace, nedokážu se radovat z velké jarní slevy ani z toho, že mám opravdu hodně volných minut – zrovna tak, jako jsem kdysi nesnášel MDŽ a všechny ty scény kolem. Moje smůla, omlouvám se vám všem, kteří jste se na svatého Valentýna těšili podobně jako moje dítě, i těm, kteří jste této příležitosti využili k napravení dříve spáchaných škod na vztazích se svými bližními; omlouvám se koneckonců i církvi svaté, mormonům i scientologům… Na svou obranu mohu pouze uvést, že jsem unaven ze všech těch falešných citů a zbytečných slov, ze všech těch reklam, v nichž na sebe hledí dva krásní, mladí a zamilovaní lidé, kupují si pračku a říkají, že bez ní by jejich život neměl smysl. Jsem zkrátka ze všeho toho předstírání vyčerpán.

Jenže všechno už je dneska dobře promyšleno a nastaveno tak, že vypadám jako cynik a surovec. Takže co s tím? Mám snad zavřít oči a intenzivně myslet na Valentinu Těreškovovou? Ta mě tedy nikdy moc nebrala...

U dveří ložnice se mihne má druhá, starší dcera.
„Dneska je Valentýna,“ povídám. „Asi o tom něco napíšu, straší mi to v hlavě.“
Zarazí se a řekne: „Tak tam dej, že je to komerční, uměle vymyšlený svátek a že ho spousta lidí vůbec neuznává.“
Tak jsem to sem napsal a je mi to teď trochu líto.

Když člověk není křesťan a přitom dokáže uctít Velikonoce nejen tím, že seřeže pomlázkou všechny ženy v okolí, když není žid a přitom s úctou vyslovuje slovo „chanuka“, proč by nemohl dopřát trochu uznání i hochům ze supermarketů a jejich Valentýnovi? Vždyť ti chudáci taky musejí být z něčeho živi.

Mám vás všechny dneska rád, miláčkové – budeme se celý den mazlit...


(Z připravované knihy "Přízrak v supermarketu aneb Další příběhy z této jiné doby")