Kdepak je minireforma? "Je na malinách!" "Přiznej se Mikovče, že tys ji zabil?" "Je na malinách!"
Slavný cimrmanovský kousek Němý Bobeš aneb Český Tarzan, rekonstrukce hry, při níž zvítězil „nezkrotný pud malého českého samozásobitele nad tvořivým pudem umělcovým“, skýtá mnohé paralely k současnému dění na MŠMT.

Expozice

Další zápisy do prvních tříd jsou přede dveřmi, je třeba zrekapitulovat běh událostí od zápisů minulých. Ministryně Kopicová o těch loňských psala ředitelům bývalých zvláštních škol a prosila je, jestli by byli tak hodní a nebrali děti v rámci zápisů a již od první třídy je nezařazovali do vzdělávacího programu, který se jmenuje třeba „ZSAMSPMD4/307/821/07 K cílům pomalu, ale jistě“, což je informace, kterou někteří férovější ředitelé a ředitelky alespoň napsali na náborové plakáty k zápisu a podle které lze identifikovat školu trochu jinou. Cílem dopisu bylo dát dětem možnost začít chodit na běžnou základní školu a na ní případně neuspět. Formálně byl dopis malé bezvýznamné nic, školy jsou zcela autonomní.
Kolik si jich konstruktéři segregovaného školství v průběhu šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let nabrnkli, tolik jich máme. Jistě, ve své době to byl úžasný výdobytek.

Po zápisech následovalo šetření České školní inspekce, které dalo částečně za pravdu podporovatelům reforem. Podporovatelé reforem kritizovali kromě jiného formalismus „poradenského“ procesu při vymísťování dětí do bývalých zvláštních škol, školní inspekce nad to objevila mnoho pochybení v dokumentaci tato vymístění legalizující, tedy že je proces nejen pouze formální, ale někdy ani to ne. Posudky dělané až po přesunutí dětí. Chybějící dokumentace. Doporučení k přesunutí jako první a poslední poradenská intervence ze strany poradenského zařízení.

Kolize

Průběžně byly připravovány poslední dva roky na půdě ministerstva novelizace vyhlášek 72 a 73 upravující praxi v poradenských zařízeních a zařazování žáků do jednotlivých typů forem vzdělávání. Protože s nimi i jejich dopadem na praxi nebyla pedagogická veřejnost seznámena, dokázala zájmová skupina zastánců současného /důsledně segregačního/ modelu vzdělávání vzbudit obavy u stovek pedagogických pracovníků a založit „odbory“ speciálních pedagogů. Pochopitelně se postavila do jejich čela. Mimochodem je tady malé déjà vu: tento trik bývalý vedoucí odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT Pilař použil na začátku dekády v době, kdy byl pánem nad koncepcí, strategiemi, vývojem dětských domovů. Tehdy probíhala debata o stavu náhradní rodinné výchovy, neb máme v dětských domovech stále nejvíc dětí v Evropské unii. Finančně 270.000 ká čé za dětskou hlavu v systému domovů ročně. Rétorika „nikdo nerozumí Vaší těžké práci a ti, kdo kritizují nastavení systému vlastně kritizují Vás a Vaši práci a já Vás ochráním“ aktivizovala tehdy zaměstnance dětských domovů a zabránila legislativním změnám směřujícím k profesionalizaci pěstounské péče. Umožnila také z veřejných peněz postavit další nové a krásné dětské domovy či ty stávající modernizovat a zkapacitnit.


V čem je návrh vyhlášek tak skandální, že byl Dobešem hozen pod stůl? Těžko říci. Úpravy jsou drobné a je jich pár: než dítě budete chtít přesunout, zkuste ještě vyrovnávací opatření již dnes v zákoně předpokládaná. Individuální integrace žáků se zdravotním postižením v běžných třídách je preferovaná forma vzdělávání. Škola se nebude moci vymlouvat, že nemá pro vozíčkáře vhodný záchod a dítě z tohoto důvodu nepřijmout do výuky. Holt zřizovatel, tedy město, rekonstrukci hajzlíku zaplatí, jsou to desítky tisíc, cena jednoho primátorského rautu nebo platby PR agentuře. Nicméně, jedná se stejně o deklaraci, kterou nelze nijak vynutit. Další oblastí je vzdělávání žáků bez mentálního postižení podle vzdělávacích programů upravených pro žáky s mentálním postižením, kam přibyly pojistky, aby se tak nedělo. Nová vyhláška by umožnila základním školám praktickým mít třídy, ve kterých by učily podle programu běžné základní školy. Další oblastí jsou asistenti pedagoga, kdy asistent pedagoga pro žáky se zdravotním postižením měl mít zařazeny do náplně práce naprosto základní úkony osobní asistence, dotlačit dítě-vozíčkáře do jídelny nebo mu nejen ořezat tužku, ale pomoct mu z vozíku na židli. Jak je vidět, je to bohužel pro některé z nich problém. Další změnou je úkol pro poradenské zařízení „strčíte-li dítě do jiného vzdělávacího programu na tzv. diagnostický pobyt, tak ten diagnostický pobyt nejdéle po třech měsících vyhodnoťte“, což reaguje na praxi, kdy jsou děti papírově na diagnostickém pobytu na doživotí. Poslední významnou změnou praxe je „nechte si od rodičů podepsat informovaný souhlas a vysvětlete jim, co změna typu vzdělávacího programu pro jejich dítě znamená. Vyhnete se tak žalobám.“

Druhá vyhláška k pedagogicko-psychologickým poradnám je změněna naprosto v minimální míře. Přesouvá pouze důraz z celé škály úkolů, které poradny mají, z jednoho segmentu /diagnostika/ na druhý segment /poradenství/. Nově říká „když už ty děti diagnostikujete, něco také rodičům a učitelům poraďte, jste poradny, tak raďte, poradenství je váš hlavní produkt“. Tento jemný důraz je možné demonstrovat na příkladu jednoho z papírových produktů poraden – Zprávy o dítěti. Návrh je, že půjde o Zprávu – doporučení. Ta by obsahovala konkrétní expertní návrh ze strany poradny - jaká podpora či opatření je pro dítě, školu a jeho rodinu vhodné. Máme sbírku kuriozních zpráv „pedpsy“ poraden s nálezy: Psychomotorické tempo OK, špatný úchop tužky, doporučuji přeřazení do ZŠ praktické. Drobný rozdíl v důrazu by mohl připomenout, že produktem poradenství je rada, ne rozsudky. Změna vzdělávacího programu by měla být na posledním místě ve škále poradenských intervencí.

Lámal jsem si hlavu, čím to je. Nostalgie těch šesti, sedmi konstruktérů systému z vyhraných zápasů a bitev o podobu speciální pedagogiky a pedagogického poradenství. Hrdost na dítě, které vymysleli, vyhádali, uplácali a upekli, které jim bylo a je vším. Pro které se hrbili, ponižovali, vstupovali v průběhu let do různých partají a zase z nich vystupovali a u kterého nejsou schopni vidět, že z něj vyrostla obluda požírající děti. Stejně tak, jak dvacet let blokují rozvoj profesionální pěstounské péče, tak se snaží o zachování klientely pro zvláštní školy. Dobeš hovořil o nových pravidlech jako o příliš vstřícných. Chce prý pouze dveře pootevřít, ne je vyrazit z pantů. Sladit vyhlášky se zájmy pedagogické obce. O dětech ani slovo. Považuje-li ministr drobné úpravy ve vyhláškách za vylomení pantů, buď je zcela pod vlivem starého dobrého Sdružení ředitelů a přátel škol praktických nebo si absolutně neuvědomuje skutečný rozsah problému a význam celé agendy.

Bohužel zájmem vůdců je udržet Základní škola praktická s.r.o, holding s nejasnou strukturou, roztříštěným managementem a různými výsledky jednotlivých divizí, pohromadě. Stojí to 4 miliardy ročně, desetina nákladů celého základního školství. Firma obsluhuje cca 3000 nových klientů – prvňáčků každý rok. Nemůže si dovolit výpadek, aby se ekonomicky nezhroutila.

Přitom má kvalifikovaný personál, se kterým reformy počítaly jako se specialisty na základních školách. Bohužel do vysvětlování několikaleté transformace se končící ministryně Kopicová nechtěla pouštět.

Možná ještě stojí za doplnění, že těch 3000 dětí je v průběhu školní docházky doplněno o ty, které neuspěly na ZŠ a v konečném důsledku tvoří základ 4-5 tisícové armády dětí, které každý rok opouští základní školy a nepokračuje ve vzdělávání, nemá kvalifikaci, praxi, pracovní návyky, je nezaměstnatelná….. a tak dál kruh se roztáčí a na konci je náklad 16 mld ročně. Jediný, kdo může zřejmě vrátit minireformu v základním školství do hry, je kluk z plakátu Petr Nečas, který by tím alespoň trochu splnil svá předvolební hesla. Jak ta, která se týkají reforem, tak ta týkající se nezaměstnanosti. I když pardon, řešení nesliboval, jen chtěl „vzít dávky těm, kteří odmítají pracovat" Ale u kvalifikace to začíná….

A ministr Věcí veřejných? Řečeno s Cimrmanem „Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny.“… „Inu, vysoká.“

Katastrofa jako poslední fáze klasického dramatu nenastala. Jsme pořád v krizi, katarze v nedohlednu.