Situace v Chomutově je zajímavá z mnoha pohledů. Změny klimatu ve městě a ve společnosti, reminiscence rétoriky třetí Říše, snaha o vymístění chudoby mimo intravilán města, zejména chudoby s etnickým prvkem. Centrální moc podporuje či mlčí, zejména u resortního ministra Nečase je to s podivem, neboť hmotná nouze je jeho doména. A mnoho zajímavých otázek se vynořuje, odpovědí již méně.

Inženýrka Řápková prosazuje v Chomutově diskutabilní linii postupu vůči dlužníkům města. Obávám se, že jediná skupina, která může mít ze zvoleného postupu prospěch, je strana primátorky, notně zdecimovaná v ústeckém kraji po posledních volbách, skandálem s náborem členů ODS za peníze, zrušením litvínovské ODS, která nechtěla poslouchat a vlastními obchodními aktivitami zastupitelů za ODS v Chomutově.

Jaká je podstata problému v Chomutově a dalších městech s vysokou nezaměstnaností, zanedbanými sídlišti a infrastrukturou a množstvím dlužníků? Odpověď je triviální, je to špatná praxe řízení měst v oblasti sociálně právní ochrany dětí a sociální práce zajišťované městy obecně. Je to disciplína obvykle v řízení města na pokraji zájmu politické reprezentace, bez koncepce a záměrů. Na druhé straně poskytuje možnost se vždy vymluvit na výkon státní správy, že praxi není možné změnit, neb stát nařídil právě takto hloupě konat.

Fakta jsou ovšem taková, že minulé i současné zákony umožňují mnoho různých postupů. U nezaměstnaného poběratele dávek má totiž úřad přímo povinnost intervenovat v případě nezaplaceného nájmu tak, aby byla zajištěna ochrana zájmů nezletilých dětí. Tisíckrát je lokálními politiky použitá a tisíckrát vyvrácená lež, že příjemce dávek musí se zasláním dávek na účet města souhlasit. Město má povinnost zvláštního příjemce ustanovit. Tečka. Další okolnosti prohlubující problém jsou nechuť vedení měst posilovat v případě strukturálních problémů ve městě personální kapacity sociálních odborů. Nízká podpora a vzdělávání zaměstnanců měst, absence profesní cti sociálních pracovníků a loajalita k chlebodárci, umocněná obavou ze ztráty zaměstnání vykoná také svoje.

Pracovnice sociálního odboru nesmí sdělovat nikomu žádné údaje o osobách pobírajících sociální dávky, exekutor si však může ke konkrétní osobě vyžádat údaj, zda pobírá sociální dávky - ovšem neměl by se již dozvědět, kdy a jakým způsobem je dávka vyplacena. Exekutor nemá oprávnění požadovat prokázání totožnosti. Policista má oprávnění požadovat prokázání totožnosti, ale pouze ze zákonem předvídaných důvodů, jinak se jedná o TČ zneužití pravomoci veřejného činitele. Navíc není policista oprávněn prokázanou totožnost komukoliv sdělovat, tj. ani exekutorovi.

Exekutor i policista jsou osobami vykonávajícími veřejnou moc, jejich postavení je veřejnoprávní. Veřejná moc může být uplatňována pouze na základě a v mezích zákona, tedy na základě výslovného zmocnění zákonem a způsobem upraveným zákonem. Vyjádřeno jinak: veřejnou moc lze uplatňovat pouze tak, jak zákon výslovně ukládá. Na základě příkazu na výkon rozhodnutí prodejem movitého majetku takto zákon výkon rozhodnutí nepředvídá, jde o obcházení zákona. Prostředky určené k výplatě dávek pomoci v hmotné nouzi jsou jednotlivým obcím poskytovány ze státního rozpočtu ve formě dotace. Dotace je účelově určena na výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi.

V tomto případě však byla dotace fakticky použita k jinému účelu, a to k částečné úhradě pohledávek města vůči příjemcům dávek. Vlastně ještě detailněji v některých případech byla státní dotace použita ze 4 procent na úhradu pohledávky města a z 96 procent šla státní dotace jako odměna exekutora do příjmů soukromé firmy. V Chomutově tak pokračuje pouze trend přerozdělování veřejných financí soukromým firmám, v úhrnu půjde o desítky milionů.

Politický výnos z mediálního majstrštyku je tak placený veřejnými penězi, ještě navíc v rozporu se zákonem. Argumentace města i soudce je věcně chybná, což se časem jistě prokáže. Pakliže se to neprokáže, lituji současné či budoucí nezaměstnané skláře, horníky, chemiky, drážní pracovníky, kteří mají nějaké dluhy a nízkou perspektivu na zlepšení své situace. Také soucítím s jejich rodinami a dětmi a přeji jim takové vedení měst, které se zajímá alespoň okrajově, co dají rodiče dětem na talíř.