Narodil jsem se - z pohledu dnešních mileniálů - už v dávnověku, rok po skončení druhé světové války a patřím tedy mezi „Gottwaldovy děti.“ Pracoval jsem jako scenárista a televizní režisér a po odchodu do důchodu se věnuji psaní textů, kde reaguji na aktuální společenské dění, což se snažím dělat s ironií a nadsázkou.

Střední školu jsem navštěvoval za vlády prezidenta Novotného, a rovněž má studia na filmové fakultě probíhala v době jeho kariéry. Ta se však v druhé polovině šedesátých let začala povážlivě hroutit, až jsem pak studia ukončil během krátké a tragické epizody Dubčekova vzestupu, který končil „bratrskou pomocí.“

Ještě jsem se stačil aktivně účastnit studentské stávky, která požadovala nemožné, odchod vojsk, a pak už jsem vstoupil do soukolí tehdejší televizní praxe. Na jejím počátku jsem zažil výměnu nejenom Dubčeka za Husáka, ale i ředitelů a většiny redaktorů i dramaturgů, kteří se „zapletli“ s tzv. obrodným procesem.

Zblízka jsem prožil éru normalizace a přitom jsem dost naivně – z dnešního pohledu - byl rád, že mohu v televizi pracovat.

Za téměř dvacet let v ČST jsem zažil (přežil) tři ředitele a v televizi po Listopadu zůstal dál. Když se však rodila první celoplošná komerční stanice NOVA, přihlásil jsem se do jejích služeb.

Tam jsem měl možnost pro daleko pestřejší práci, než bylo zpravodajství a dokumentaristika. Byl jsem například autorem textů stovek minutových Gumáků, kteří v čase před TN satiricky reflektovali společenské dění. Také jsem pravidelně režíroval „Gilotinu“ se skvělou útočnicí na politické „hlavouny“, Bárou Stěpánovou, a vysílal i nedělní politickou besedu, „Sedmičku.“

Když vznikla stanice Z1, opět něco nového, zpravodajská televize pro ekonomické záležitosti, rád jsem přijal nabídku být u jejího zrodu. Byly to zajímavé a opět pionýrské dva roky. Jenomže ze dne na den televize skončila. Majitelé už ji nechtěli financovat. A tím prakticky skončila i éra mého pravidelného působení v televizích. Občas jsem pak natočil nějaký propagační či reklamní snímek, ale v
penzijním věku jsem usoudil, že už toho bylo dost. Začal jsem přispívat do blogu jednoho portálu a to
texty, které se charakterem jakoby vracely k někdejším Gumákům, k ironii, satiře a nadsázce.

Teď bych rád získal svými bláznivinami i vaši milou pozornost.