Je krátce po sedmnácté hodině. Pražské Václavské náměstí se začíná zprvu pozvolna a pak už překotně zaplňovat lidmi. Směřují k soše svatého Václava, kde jeden z aktivistů řeční.

„Teď už máme, co jsme chtěli!“ zvolá a odpoví mu mohutné : „chtěli..chtěli…chtěli…“

Vedle státních vlajek lidé nesou zjevně podomácku vyrobené nápisy, ale i profesionálně vyvedené transparenty. Jeden zaujme nejvíc. Text zní: KONEC COVIDOVÉ TOTALITY!

Rychle se stmívá.

Objevují se prskavky, světlice. Zní dělobuchy.

Dav se pohnul a dal se na pochod směrem k Můstku. Euforie z opětovného nabytí svobody se stupňuje.

Kdosi vykřikl: „Padnul nouzový stav, musí padnout Babiš.“

Pak už je slyšet jenom :“Babiš, padnout, Babiš padnout..!!“

Pokud se mezi účastníky vyskytl pamětník roku 1969, kdy tisíce lidí v těchto místech oslavovaly porážku sovětské sborné našimi hokejisty, a došlo přitom k demolici kanceláře Aeroflotu, nemohl se vyhnout srovnání.




Panuje podobná, bojová nálada. Je zjevným štěstím, že Ústředna hnutí ANO nesídlí na Václavském náměstí, ale až na Chodově, což je poněkud z ruky.



V této chvíli lidé směřují ke Strakovce. Ale je zřejmé, že nikdo z vládních činitelů tam nebude.
Pokud však spontánní oslavy neobnovení nouzového stavu přesáhnou přijatelnou mez, měly by důsledky jít na hlavu KSČM.

Už v pátek politbyro strany provedlo nestoudný budapešťský atentát. V době nepřítomnosti premiéra v zemi, kdy v Maďarsku na schůzce Visegrádské dvojky sbíral cenné zkušenosti se Sputnikem, komunističtí předáci odhlasovali, že prodloužení nouzového stavu už nepodpoří. Dnes se tak stalo a země se přiblížila k rozkladu. Nikdo už nebere vážně, že formálně současný stav trvá až do nedělní půlnoci.

Teď faktický stav nouze nastal.

(Ale ono všechno bude jinak, k prodloužení doje - buď komunisté vyměknou, protože premiér například přestoupí z ANO do partaje k nim, anebo některá ze stran projeví státnickou moudrost a přes nepřekonatelný odpor k Babišovi její poslanci nakonec upaží)