Na policejní akademii jsme měli možnost přihlížet instruktážní lekci vedenou bývalým šéfem jednoho z krajských ředitelství. Bylo vidět, že mladým má opravdu co předat.

-Dneska si povíme něco o přísně utajovaných zásazích, o kterých se podezřelí nesmí předem dozvědět.

Dám konkrétní příklad. Dostane se k vám informace o tom, že v nějakém privátu, anebo třeba v hotelu, se v určitý čas má sejít důvěrně sezvaná, ehm, lepší společnost k nějaké soukromé oslavě.

Na tom by nebylo nic špatného, kdyby v té době nebyl ten pit - tedy nouzový stav. Jak byste takovou situaci řešili?

-Pane plukovníku, poslal bych na ně zásahovku, ta by vyrazila beranidlem dveře, i kdyby ani nebyly zamčené, to pro odstrašení, no a pak bysme všem nasadili klepeta.

-Správně.

Tohle je jedna z možností, ale existují i diskrétnější cesty, jak se k takové společnosti dostat. Tím spíš, že jde o lidi veřejně známé, s určitým vlivem a postavením.

-Myslíte, předem se mezi ně vetřít s policejním vyjednávačem, který by organizátorovi večírek rozmluvil, a slíbil mu, že když ho zruší, nic se mu nestane?

-To je moc komplikované.

Jednodušší je nechat se od organizátora také pozvat.

Ehm, pravda, to připadá v úvahu až od jisté hodnosti a postavení v kraji – a taky se to nesmí profláknout mezi novináře, kteří by v takové taktice hned viděli kdo ví co , a ne perfektní policejní práci s přímo ukázkovou infiltrací.