Náčelník Státně bezpečnostní komise (SbK) lidovecké strany Bartošek vystoupil na brífinku v poslanecké sněmovně s dramatickým odhalením. Přinesl důkaz, že ministr Havlíček zradil národní zájmy.

Zradu dokládá dopisní obálka, která se z kapsy kabátu ministra Havlíčka dostala do rukou orgánu prostřednictvím spolupracovníka Komise.
K „odběru“ dopisu došlo asi sto metrů před budovou ruské ambasády, kam ministr směřoval.

„Nevíte, kolik je hodin?“ oslovil ministra neznámý muž, čímž odpoutal jeho pozornost a hbitě pak „vylovil“ obálku, aniž by ministr cokoli zaznamenal.

Teprve v okamžiku, kdy K. Havlíček chtěl službě ve vrátnici na ambasádě předat dopis, určený Kremlu, zjistil, že ho nemá. „Asi jsem ho zapomněl,“ omlouval se nejistě a odešel.

Poněkud nestandardní způsob získání důkazu (v rozporu s přikázáním: Nepokradeš!) proti zrádci, omlouval komisař Bartošek mimořádnou naléhavostí situace.

Nebýt tohoto odnímacího zákroku, putoval by do Moskvy dopis, jehož charakter je naprosto srovnatelný s dopisem, jímž v roce 1968 politik Bilak a několik dalších, žádali Brežněva o „pomoc.“ Teď se Havlíček obrátil na Putina.

Pak Komisař Bartošek ukázal fragment Havlíčkova dopisu. Píše se v něm m.j.

Нам нужна ваша помощь
Potřebujeme vaši pomoc..

Rozdíl mezi oběma dopisy, kromě uplynutí třiapadesáti let a změny režimů, je nepatrný. Bilakův dopis měl tehdy legalizovat budoucí víc než dvacetiletou vojenskou okupaci, Havlíčkův zase invazi ruských stavebníků a jejich dočasné umístění v Dukovanech.



Havlíčkova proradná hra skončila.

Babišově překvapení, že o ničem nevěděl, že se tak dělo za jeho zády, věřit nelze. „Vyvodím z toho důsledky,“ oznámil premiér.

Aby se podobná věc už neopakovala, uvažuje pověřit K. Havlíčka řízením ministerstva vnitra, přičemž jeho tři rezorty by převzal Hamáček.

Apolitický tendr bez bezpečnostního rizika teď zaručeně vyhrají nerusové.