Na třetím programu České televize, určeném pro starší a ještě starší diváky, kteří dle mínění Kavčích hor žijí už jenom vzpomínkami na minulost, teď právě boduje dobový hit - seriál Okres na severu.

Pojednává o partajní „jedničce“ z jednoho okresu v Severočeském kraji, o vedoucím tajemníkovi KSČ Josefu Pláteníkovi. Ten dělá všechno pro to, aby komunisté svým jednáním šli ostatním pracujícím příkladem a pomáhali zvládat složité situace.
Děj se odehrává před čtyřiceti lety, kdy lidé měli jiné starosti, než jaké mají dnes - už proto, že režim byl jiný. Ani pandemii nezažili.

Ale zkusme si představit, že už tenkrát tu něco podobného jako covid, bylo. Zmíněný seriál, měl-li být obrazem doby, by to musel reflektovat. Třeba takhle:

U kuchyňského stolu sedí brzy ráno Pláteník, je v obleku a pije kávu. Přichází manželka Ludmila, ještě v natáčkách.

Ludmila: Pepo, nepůjdeš si po té noci aspoň na chvilku zdřímnout?

Pláteník: Kdepak, holka. Za chvíli budu muset jet na výbor, máme plénum. Hodnotíme opatření.

Ludmila: Pepo, a nemáš hlad? Aspoň si vezmi s sebou loupáček.

Pláteník: Hlad nemám, Liduš. Postarali se o mně chlapi, tedy soudruzi z milicí, co společně s příslušníky hlídají hranice okresu, aby nikdo bez bumášky neprošel. V jednom místě mi dali buchty s mákem.

A na jiném stanovišti, kam jsme s okresním náčelníkem VB přišli za hlídkami pobesedovat, jak se jim na hranici tábora míru a socialis.., ehm. .. na hranici okresu slouží, mi jeden kluk, tedy soudruh milicionář, nabídl chleba se špekem. Žena mu zabalila dva krajíce, to víš, novomanželé, a tak se o ně soudružsky rozdělil se mnou.

Od další hlídky jsem dostal pár barevných vajíček. I kafe z termosek jsem si užil a dali mi z bandasky ochutnat i bramboračku.
Ne, hlad opravdu nemám, vždyť jsme během noci obrazili všech patnáct stanovišť.

Ludmila: To víš, měla jsem starost, abys nenastydl, šel jsi jenom v hubertusu, nejsi na venkovní akce zvyklý, pořád seš v autě nebo po schůzích.

Pláteník: Prosím tě! Ještě něco vydržím. To v únoru 48, když jsem s puškou hlídal fabriku, aby majitel dovnitř nesměl, to byla tenkrát, panečku, pořádná zima - a nikdo si nestěžoval, protože jsme chtěli buržoazii porazit.

Dneska to zase musíme brát tak, že čelíme hanebnému biologickému útoku Ameriky, kdy Pentagon ten virus vyvinul v tajných vojenských laboratořích, aby zdecimoval Varšavskou smlouvu.

Jsme, Liduš, ve válce, a musíme ji vyhrát, jako dosud všechno! Jak psali v Ruďasu.

Ludmila: A co chlapi?

Pláteník: Soudruzi?

Do očí si mi nestěžovali, dodržují vnitrostranickou kázeň, ale určitě už mají hlídkování až nad hlavu. Sice se každou druhou noc střídají, ale přes den musí na šichtu do fabriky jako ti bezpartijní, co v noci spí. A ještě do toho ty Veliko.., ehm, chci říct Svátky jara!

Snažil jsem se jim dodat trochu optimismu, že dvanáctého dubna už закрытие районов, tedy zakrytka okresů opravdu skončí, jak prohlásil generální tajemník, ale moc tomu nevěřili.

Ludmila: A ty?

Pláteník: Já? Já musím věřit! Cožpak to mohu… to, rozporovat? Ale taky se mi uleví, až hranice otevřou.

Ludmila: Je šest, pustím rádio, Hvězdu.

Rozhlas: Sovětský svaz slíbil, že v polovině měsíce dodá do ČSSR dva tisíce dávek vakcíny Lajka…

Ludmila: Slyšels? To je úžasné. Já věděla, že nám přátelé pomohou jako v osmašedesátém, konečně se budeme očkovat, Pepo!


K NÁSLEDUJÍCÍ ČÁSTI SCÉNÁŘE BY ÚŘAD PRO TISK A INFORMACE MĚL VÁŽNÉ VÝHRADY

Pláteník: Já bych nejásal. Co to je, ty dva tisíce? To se dostane akorát tak na soudruhy z předsednictva, z vlády, z ústředního výboru, z federálního shromáždění, na krajské tajemníky, na krajské výbory… no a k nám, na okres už nebude co poslat. To ani já, jako okresní tajemník se k očkování nedostanu..

Ludmila: Ale z Moskvy jistě brzy pošlou další vakcíny. A to už se na tebe, a na mě jistě dostane.

Pláteník: Víš, mě ti někdy napadají strašné myšlenky.

Proč jsme nekoupili vakcíny z Jugoslávie, když je nabízeli? Tady měla jít ideologie stranou, nějak bychom už překousli, že jsou od Titových revizionistů.

Ale že jsme je nekoupili od západních Němců, to bylo správné. Jsou to revanšisti. Určitě by za to časem požadovali Sudety. Škoda, že vakcíny nevyrábějí přátelé z NDR..

Ludmila: No, kdo ví, co by za to chtěli jednou oni. Liberec, Ústí, Most. Okresy na severu. A třeba i ten náš.