Uběhly už téměř dva dny od chvíle, kdy důvěryhodný Seznam provalil aféru dalšího člena kabinetu. Prozatím posledního ministra zdravotnictví Arenebergera.

Profesor, přezdívaný za starých dobrých časů v elitním klubu jako „Kůže“, prý nepřiznal miliónové příjmy z výzkumné činnosti.

Prováděl ji sice po pracovní době - ne však jako hobby zdarma, jak by se hippokratovsky slušelo, ale činil tak za honorář. Ještě že to nebylo pod střechou špitálu, který šéfoval, a kde si vyhradil šéfování dál, až ve funkci v úřadu skončí.

Zatímco plk. Prymula po odhalení strašlivého činu, kdy bez ústenky, zato však pod rouškou noci navštívil lokál, byl neprodleně a v přímém přenosu exemplárně funkčně popraven, u Arenbergera kat zatím neúřadoval.

Pročpak asi?

Premiér vysvětlení příjmů sice požadoval, avšak ministr ho ujistil, že všechno je z finančního hlediska v pořádku, stát neošidil, nic danit nemusel. Proto by také neměl co vykazovat ani v majetkovém přiznání - a tím „vyšetřování“ skončilo.

Proč je premiér tak tolerantní?

Snad proto, že na schopné podnikatele se státem uplatňuje stejný metr? Vychází z poněkud nadstandardně vysoko nastaveného prahu citlivosti rozpoznání střetu zájmů u sebe, a natož pak u někoho jiného?

Možná je jen tolerantní a má pochopení pro lidské slabůstky managementu své „firmy.“ Nebo se snad obává nepříznivé reakce voličů na de facto přiznání, že personálně opět šlápl s ministrem vedle?

Přitom by se vůbec nic nestalo, kdyby ministra vystřídal. Lidé si už zvykli, že to tak u nás chodí.

Čtyři nebo pět šéfů resortu za jedno funkční období není přece zas tak moc, rozhodně je to méně než 12 apoštolů na pražském orloji. A ti se také vesele střídají, a veřejnost z celého světa jim navíc tleská.

Pokud ovšem mechanismus nezačne zlobit a z místa se nehnou.