Pokud by šéf unijní diplomacie Josep Borell svá pondělní slova při setkání s ministry zahraničí v Bruselu tentokrát pouze nevyslovil, ale za doprovodu symfoniků třeba vyzpíval, byla by to přímo rajská árie.

Ovšem pro všechny uši nikoli, pro sluchový orgán českého ministra zahraničí Kulhánka rozhodně ne.

Zato však pro slechy pomazané – prezidenta Putina – ano.

Ale i tak, jenom z prostého monologu J. Borella musel mít šéf Kremlu velkou radost.

Ministři zahraničí se totiž k „Vrběticím“ de facto vůbec nevyjadřovali, a pokud šéf české diplomacie očekával, že bude řeč o demonstrativním vyhošťování z ruských ambasád, Borell mu natěšenost rovnou uťal. Sice znovu zopakoval jednoznačnou podporu Česku, ale také jasně řekl ona rajsky pro Putina znějící slova :

„Není na programu další eskalace vyhošťováním diplomatů.“


Ruský prezident musel být z toho zjevně na koni.





Zdrženlivost ministrů prý byla záměrná, aby konečné slovo ve věci solidarity mohl říct pozdější summit na nejvyšší úrovni.

Ale to už bude (beztak „dávná“) causa hodně vychladlá. Nehledě na to, že pro většinu zemí sedmadvacítky, a pro ty největší státy zejména, je přece jenom lepší - výhodnější - mít vztahy s Ruskem výrazně nad bodem mrazu než na něm, či ještě hlouběji pod ním.