Ministr Arenberger (zcela nevinně) teď doplácí na poněkud děravější paměť. Jak jinak vysvětlit, že není dne, aby šťouravá média nepřinesla upřesňující informace o jeho majetkových poměrech.

Jde zjevně o položky, na něž pro množství dalších při výčtu prostě zapomněl.

Zlí jazykové tvrdí, že nikdo by se nedivil, kdyby po dočasném opuštění křesla ředitele špitálu vypadli z jeho skříně skuteční kostlivci, ale že to budou pole a baráky, to nečekal nikdo.

Nejvíc jeho závistivým oponentům leží v žaludku desítky nemovitostí, z nichž ovšem nemá téměř ani korunu, což je druhá, přehlížená strana mince. Není panem domácím, karikovaným vydřiduchem vystřiženým z Dickensových příběhů nebo z proletářských románů, který by asociálně odíral nájemníky. Domy slouží jemu a jeho rodině. Pro potěšení. Tak jako jiní mají kromě bytu chalupy, on má prostě kromě bytu ještě další byty.

Aby odvrátil sílící podezření, že to snad není v pořádku, už proto ne, že zatímco mnozí kde bydlet nemají, on byty „syslí“, ministr využívání všech nemovitostí v posledních dnech zintenzivnil.

Vypracoval na to systém, aby žádnou nevynechal.



Ministr: ..Ale kam mě to dneska vezete?

Šofér: Kam? Říkal jste přece, že jedeme domů..

Ministr: To jistě, ale je přece středa, tady jsme byli v pátek!
Cožpak jsem vám nedal přesný rozvrh, který den, na jakou adresu z mých 65 nemovitostí chci zavést? Abych tam přenocoval a čelil těm nesmyslům, že je snad nemám pro osobní užívání jako místa trvalého pobytu a kšeftuju s nimi?

Šofér: Jistě pane ministře. Omlouvám se. Jedeme na lovecký zámeček. Do vily zítra, do paláce v pátek. Do velkozemljanky v pondělí. (* Pokud už ovšem nebudu vozit někoho jiného)

*= „mimo záznam“