„Tak, jak s tím čučkařem Koudelkou zatočíme?“ volal už mezi dveřmi místo pozdravu prezident, když vjížděl do salónku, kde na schůzku s ním čekal premiér. Takovou přímočarost a "tah na branku" od šéfa nečekal.

Zeman neotálel a šel rovnou k věci, přestože premiér s ním chtěl nejdřív projednat jiné záležitosti a tuhle ožehavou jen nakousnout, protože prezident stejně nemá kompetenci, aby ji rozhodl.

„Za čtrnáct dnů mu skončí pětileté pověření, takže ho už jednoduše neprodloužíme, a může ten ruso-chino fob vypadnout,“ pokračoval prezident v řešení personálního postavení dosavadního šéfa tajné služby.

„To ano, to jistě,“ přisvědčil premiér,“ můžeme to udělat jako s nejvyšším státním zástupcem, kdy ho nahradil jeho náměstek.

A pokud jsem se informoval, i náměstek Koudelky by byl vhodný, a mohla by ho definitivně jmenovat do funkce ředitele až budoucí vláda. Což předpokládám, že bude ta moje.

Takže myslím, že to máme vyřešeno, Miloši, ne?“ Skončil a podíval se na prezidenta, který zakroutil hlavou.

„Nemáme, Andy, nemáme to vyřešené. Náměstek by šéfa dělat neměl. Jednak to v žádné firmě nedělá dobře, když se ředitelem stane někdo zevnitř, a jednak mám, mám pro tebe kádrové návrhy, a to hned dva, aby sis mohl vybrat. A také ti upřímně poradím, jak.“ Zatvářil se mimořádně vlídně, a pokračoval.

„Nejlépe tak, že jeden bude dělat ředitele, druhý zástupce. Oba jsou výborní specialisté, na to vezmi, ehm, jed, takže je teď zcela na tobě, aby ses svobodně rozhodl, kdo bude šéfem, a kdo zástupcem.“

Premiér byl poněkud zaskočen, tohle opravdu nečekal.

„A…a jsou dobří?“ zmohl se na poměrně nejapný dotaz.

„Výborní! Mají ty nejlepší reference. A zahraničí zkušenosti.“ Plédoval prezident.

„Ano? A že jsem o nich nikdy neslyšel,“ pochyboval premiér.

„Ale jistě, že slyšel, ovšem ani ve snu by tě nenapadlo, že by mohlo jít o ně, takové to jsou šajby.
Tak já ti jejich jména řeknu." Přijel trochu blíž a téměř zašeptal: " Miškin a Čepiga.“

„To zní nějak moc rusky. Oni nejsou Češi?“ divil se premiér.

„A co má být? Ty přece taky nejsi Čech! Ale jsi Slovan, stejně jako oni.“

„Ale cizinec přece nemůže vést u nás tajnou službu, i kdyby byl třeba jihoslovan nebo pocházel z Lužice, “chytal se stébla premiér.

„Správně, nemůže. Proto také požádali o české občanství, a jak jsem mluvil s Koudelkou a Hamáčkem, do týdne by ho měli dostat. Takže už jenom zbývá šéfa si vybrat, a nechal si ho vládou schválit.

Až to uděláš, pak oba dva do republiky přiletí. Bylo by dobré, aby se o ně na letišti patřičně postarali.

Mám tady jejich fotografie.


Když premiéra křísili z náhlého kolapsu, říkal prezident do telefonu:

«Eto khorosho, tol'ko formal'nosti podnimayutsya dlya resheniya, Vladimir. Obeshchay, pozhaluysta, no oni bol'she ne brosayut nichego v vozdukh, dazhe nikogo ne razdrazhayut, - to yest', po krayney mere, s nami. Yesli oni nakhodyatsya v komandirovke ili na otdykhe za granitsey, to ...

„Je to na dobré cestě, zbývají už pouze formality, Voloďo. Jenom mi svatosvatě slib, že do vzduchu už nic vyhazovat nebudou, ani nikoho otravovat, - tedy aspoň u nás ne. Pokud budou na služební cestě nebo na dovolené v zahraničí, pak…

* (zdroj foto: Aktuálně.cz, Reuters)