Chtělo by se zvolat po vzoru gymnasijních profesorů z pamětnických filmových veseloher poučující frázi, nikoli však ono jejich: „Už staří Římané", ale místopisně příhodněji: „Už staří Jeruzalémané!“

Proč?

Protože už ve starém Jeruzalémě, zhruba před dvěma tisíci lety, kdy o budoucí válkovské éře ještě nikdo netušil, bylo v jednu dobu nařízeno stejně nekřesťanské omezení počtu strávníků u stolu, jako letos, vlastně už loni, o Silvestra v pohanských Čechách.

Nejde o smyšlenku, ale o výsledek seriózního bádání opřeného nejenom o prameny, ale rovněž o atrtefakta, což dokládá nalezený „zbytek“ původně plánovaného triptychu autora Leonarda da Vinci s thillerovým názvem „Poslední večeře Páně.“

Malíř jej koncipoval na způsob dnešního komiksu, čímž i v této oblasti lidského ducha neuvěřitelně předběhl dobu.

Triptych přinášíme i s přepisem původně italských popisků, něco jako textů v bublinách.


- Soldato:

GESUSMARJA, COSA VEDO? NON DIRE SOLO DI ORDINARE CHE SOLO SEI PERSONE POSSONO SEDERE DA GES A TAVOLA E SOLO QUATTRO ALL'ULTIMA CENA?! QUINDI IN FORMA, TI STO ASPETTANDO!

JEŽIŠMARJA, CO TO VIDÍM? VÁM ASI NEŘÍKÁ NIC NAŘÍZENÍ, ŽE NA JEŽÍŠKA SMÍ U STOLU SEDĚT POUZE ŠEST LIDÍ, A U POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ JENOM ČTYŘI?! TAK SE PODLE TOHO ZAŘIĎTE, ČEKÁM!



-Signor Cristo:

SI, SIGNOR SOLDATO

JISTĚ, PANE VOJÁKU!




- Soldato:

QUINDI MOMENTO, QUESTO NON È VALIDO! SI NASCONDONO SOTTO IL TAVOLO. NON SONO SEDUTI A TAVOLA, MA NON TI FAREI UN PITOM, E NON TI CAPISCO CHE STAI LAVORANDO A MIRACOLO..

TAK MOMENT, TOHLE NEPLATÍ! SCHOVALI SE POD STŮL. SICE U NĚJ NESEDÍ, ALE PITOMCE ZE MĚ DĚLAT NEBUDETE, A NEVYKLÁDEJTE MI, ŽE SNAD DOKÁŽETE ZÁZRAKY, A ŽE JSOU FUČ. TAK LEZEM,LEZEM...