Ve světle vleklé ruské agrese pokrytecky vydávané za neodkladnou de nacifikaci Ukrajiny, která si prý chtěla přisvojit ruská území, jsou naše nevojenská opatření vůči zákeřnému a prolhanému Rusku zcela adekvátní.

Je tudíž normální, že Pražské jaro neotevírala Česká filharmonie, natož snad Moskevská či Petrohradská, protože v čele našeho národního tělesa stojí Rus Byčkov.

Bylo by krutým výsměchem Kyjevu, kdyby dirigoval – a ukrajinského dirigenta na zahájení získat nebylo možné. Ani kyjevskou filharmonii. Speciální evropské vlaky, které by je k nám bezpečně dopravily, jsou rezervovány pro cesty politiků tam a zpět. A nikdo neví, hodinu (jsou utajované), kdy směrem na východ budou chtít vyrazit.

Dočasné stažení ruského Louskáčka (Čajkovskij!) je rovněž pochopitelné, stejně jako kosmetický zásah do Glinkovy opery Ruslan a Ludmila. Dramaturgie hrdinovo jméno upravila na neprovokující Ukrlan (a Ludmila zůstala -ta se vyskytuje i u nás, nejen v R.)



S Ruským kolem na poutích problém také nebyl, „světští“ si poradili, a teď lákají na neutrální Kolo.

Zcela patřičně rozhodl i pražský magistrát, když po vzpouře hospodských kvůli hrozící povinnosti pouštět na WC každého z ulice, rozhodl vyhlásit meziárodní architektonickou soutěž na ztvárnění veřejných záchodků, a vyloučil z ní ruské a běloruské zájemce.

I jedna z televizí se zachovala korektně, když nechtěla mimoděčně nahrávat dezinformátorům, kteří tvrdí, že mezi uprchlíky je i mnoho propuštěných kriminálních živlů. Proto ukrajinský seriál o tamějších zločinech propaguje jako sérii o ruském, nikoli ukrajinském, kriminálním podsvětí.

Je správné, že rozhlas si všiml totální neschopnosti Rusů dobýt Azovstal - málem před osmdesáti lety totiž Američané hladce během „hoďky“ vybombardovali plzeňskou Škodovku z 70% a pražské ČKD ještě víc. A to proto, že podniky sloužily německým nacistům.

Dohromady bylo v obou městech mrtvých několik stovek, což je srovnatelné s údajným počtem lidí skrývajících se doteď v Azovstalu.

Azovstal podle ruské logiky místním nacistům přece také sloužil – leda, že Rusové podnik jen záměrně „šolíchají“ a spoléhají na to, že po vítězné válce se tam budou vyrábět rádla a další zemědělské stroje.



Je spravedlivé, že Rusové nesmí mezinárodně hrát tenis a aktuálně že i jejich sborná sedí za trest doma, a nemá šanci provokovat výhrou při pokřiku: za sankce, za sankce!



Ale i Rusko na domácím poli má z pohledu režimu co dělat s vnitřním nepřítelem. Ten buď veřejně vyzývá k odchodu z Ukrajiny, anebo poťouchle, čímž se „vyznamenává“ zejména pochybná umělecká elita, se snaží do svých spisků či odrhovaček vpašovat zakázané pojmy, jako je například válka.

Někteří to zkusili, a tvrdě narazili. Zbyly jim oči pro pláč, a pokud ještě někdy chtějí publikovat, musí veřejně prohlásit, že když se na Ukrajině operuje, tak se tam operuje, a ne válčí!