Každý z nás je dcerou či synem svých rodičů - ne každý je však rodičem a má děti. Tato banální samozřejmost se stala klíčovým momentem při sněmovní bitvě o schválení Jurečkova mimořádného pětitisícového příspěvku na děti.

Hnutí ANO přišlo se dvěma zásadními požadavky. Zaprvé, aby příspěvky byly vypláceny každý měsíc do konce roku, a pak se rozhodne o případném prodloužení.

A zadruhé, zejména předseda Babiš, který přerušil kontaktní poslanecké dny v terénu, se ve Sněmovně jako lev bil za to, aby hranice 26 let nároku u studujících dětí byla výrazně posunuta. Realita je taková, že ani student středního věku po třicítce dnes není výjimkou.

Překvapivě se k Babišovu pozměňovacímu návrhu přiklonilo i nemálo opozičních poslanců. Zřejmě poté, kdy si uvědomili skutečnosti ze svého vzdálenějšího či blízkého okolí.

Skepticky se však tvářili na to, aby nárok na příspěvek se vztahoval i na studenty (většinou už sirotky) tzv. univerzit třetího věku.

ANO nakonec od požadavku příspěvku studujícím dětem - seniorům ustoupilo vzhledem ke zvýšení jejich důchodů.

Přesto si A. Schillerová neodpustila věcnou poznámku, že studenti-senioři jsou diskriminováni oproti ne-studentům, kteří se doma „jenom válejí“ a ani nepracují.

„A proží..projídají důchod!“ ozvalo se z vládní řady, pravděpodobně z úst ministra financí, jemuž gigantický příspěvek na dítě každého věku zcela zbourá konstrukci nízkoschodkového rozpočtu, jímž se chtěl zanedlouho ve Sněmovně blýsknout.

Z hlediska nás - rodičů a dětí zároveň - je důležité, že zákon byl přijat. Trpí však stejným neduhem jako všechny Jurečkovy normy, administrativní složitostí spojenou s podáváním žádostí o čerpání příspěvků.