Festival nikoli elitářský
Karlovarský festival se hezky rozproudil, aniž by musel oslnit hvězdou opravdu první velikosti. O to víc se do hledáčku fotoreportérů dostávají hvězdičky a hvězdy tuzemské.
A tak „obyčejní“ návštěvníci festivalu mají šanci vidět je na vlastní oči– jako živé, pokud ovšem nejsou handicapováni nějakou tou deckou přes míru.
Vedle stálých diváků se objevují i novici, co přijeli poprvé. Další se ještě rozhodovali.
-Liduš, nevyrazíme taky do Varů? Je tam každý, co něco znamená.
- A co tam budeme dělat?
-Můžeme se podívat třeba na Silnici.
-Silnici, a kvůli tomu jet až tam? To se můžeme mrknout na silnici za konečnou tramvaje, ne?
-Nedělej, že nevíš, o jakou Silnici jde, a nehraj si na kulturní ignorantku, když o každé herečce máš přehled, víš, s kým chodila a chodí, jak je na tom s bodováním od módní policie, a tak.
Ta stará silnice je přece od Felliniho, a je rekonstruovaná, vlastě restaurovaná, aby neměla škrábance – ale ne, pletu se, restaurovaný je Žert, na něj se taky můžeme podívat.
-Prosím tě, kdo má náladu v dnešní těžké době žertovat? Já tedy ne. Když už, tak by se hodilo něco válečného, nějaký velkofilm. Třeba, třeba: Vojna a mír!
- Ale vždyť ho natočili Rusáci podle Tolstého, a to byl přece taky Rus, a ne Ukrajinec!
¨
- Já jsem samozřejmě nemyslela tu ruskou verzi, kde Natašu hraje Saveljevová a Bolkonského Tichonov, ale americkou s Hepburnovou a Ferrem.
-Ale tu ve Varech nedávají, ta se dá koupit na DVD, a můžeš se na ní podívat v klidu doma.
-Víš co, Bédo, do Varů nepojedeme. Stejně nás nikdo nezná, abychom se dostali do Blesku nebo do Událostí. Budeme se dívat na televizi.
A když bude moc vedro, vezmeš prodlužovačku, dáš bednu na balkón, a uděláme si takové domácí letní kino, jako zamlada, když jsme chodívali na stadión, kde byl Filmový festival pracujících.
-Tak jo. A na co se budeme koukat?
-Na tu…Domovní schůzi, nebo jak se to jmenuje.
-Myslíš Vlastníky? Dej s tím pokoj. Vždyť jsme v baráku schůzovali ve čtvrtek, a víš, jak to dopadlo…
-Ale tohle má být srandovní, a ne taková tragédie, jako u nás, že se budeme po deseti tisících skládat na novou střechu, protože fond oprav na to nestačí.
A tak „obyčejní“ návštěvníci festivalu mají šanci vidět je na vlastní oči– jako živé, pokud ovšem nejsou handicapováni nějakou tou deckou přes míru.
Vedle stálých diváků se objevují i novici, co přijeli poprvé. Další se ještě rozhodovali.
LÁKAVÝ PLAKÁT S HLAVNÍ CENOU "ZLATÝ PRESIDENT" (BARTOŠKA, samozřejmě- -dv)
-Liduš, nevyrazíme taky do Varů? Je tam každý, co něco znamená.
- A co tam budeme dělat?
-Můžeme se podívat třeba na Silnici.
-Silnici, a kvůli tomu jet až tam? To se můžeme mrknout na silnici za konečnou tramvaje, ne?
-Nedělej, že nevíš, o jakou Silnici jde, a nehraj si na kulturní ignorantku, když o každé herečce máš přehled, víš, s kým chodila a chodí, jak je na tom s bodováním od módní policie, a tak.
Ta stará silnice je přece od Felliniho, a je rekonstruovaná, vlastě restaurovaná, aby neměla škrábance – ale ne, pletu se, restaurovaný je Žert, na něj se taky můžeme podívat.
-Prosím tě, kdo má náladu v dnešní těžké době žertovat? Já tedy ne. Když už, tak by se hodilo něco válečného, nějaký velkofilm. Třeba, třeba: Vojna a mír!
- Ale vždyť ho natočili Rusáci podle Tolstého, a to byl přece taky Rus, a ne Ukrajinec!
¨
- Já jsem samozřejmě nemyslela tu ruskou verzi, kde Natašu hraje Saveljevová a Bolkonského Tichonov, ale americkou s Hepburnovou a Ferrem.
-Ale tu ve Varech nedávají, ta se dá koupit na DVD, a můžeš se na ní podívat v klidu doma.
-Víš co, Bédo, do Varů nepojedeme. Stejně nás nikdo nezná, abychom se dostali do Blesku nebo do Událostí. Budeme se dívat na televizi.
A když bude moc vedro, vezmeš prodlužovačku, dáš bednu na balkón, a uděláme si takové domácí letní kino, jako zamlada, když jsme chodívali na stadión, kde byl Filmový festival pracujících.
-Tak jo. A na co se budeme koukat?
-Na tu…Domovní schůzi, nebo jak se to jmenuje.
-Myslíš Vlastníky? Dej s tím pokoj. Vždyť jsme v baráku schůzovali ve čtvrtek, a víš, jak to dopadlo…
-Ale tohle má být srandovní, a ne taková tragédie, jako u nás, že se budeme po deseti tisících skládat na novou střechu, protože fond oprav na to nestačí.