Bretschneider se ještě dvakrát prošel pomalým vyzývavým krokem ulicí, přičemž si dal velmi záležet na tom, aby pořádně kroutil boky v sukni od manželky a otáčel kabelkou vutonkou zabavenou při razii na falešné zboží u Vietnamce.

Odezva mezi chodci mužského pohlaví nebyla žádná, nikdo po něm vulgárně ani jinak nevyjel a nezačal ho balit.

Naopak ženy si ťukaly na čelo a mohly se utlouct, když se Bretschneider skácel na chodník, protože nezvládl chůzi na lodičkách. Byla to samozřejmě pitomost brát si je, tenisky by vykonaly tutéž službu.

„Nic,“ ucedil, když ho střídal asi dvoumetrový kolega v legínách a ve směšné zelené dámské paruce půjčené z Národního z představení Rusalky. Hromotluk měl ale štěstí, do zadku ho štípl hodně opilý bezdomovec. Bretschneider policistovi záviděl. Měl hned případ, on za celou směnu nic.

Když usedl naproti Švejkovi, nemohl vidět, jak za jeho zády dělá Palivec posunky na manželku, aby si všimla, jak vystrojený dneska přišel.

„Pane Bretschneider, co říkáte tomu, jaké má ministr Rakušan ve svém partajním hnízdě pěkné ptáčky?“ ptal se Švejk aktivním způsobem obvyklým pro detektiva naproti, než pro něj.

„Dejte mi s politikou pokoj! A vůbec, jak jste mě v tom přestrojení poznal? Dal jsem si takovou práci, abych byl pro chlapy přitažlivej…“

„A co ten knír?“ zasmál se Švejk.

„No jo, „ uvědomil si policista a sáhl si na vousy. „Musí dolů!“ řekl nesmlouvavě.

„Pivečko, pane Bre…, nebo snad už paní Bretschneiderová? Jeden dneska neví, s jakou změnou se potká. Včera chlap, pozejtří ženská.“

Palivec to myslel upřímně, ale detektiv ho sjel:

„Furt Bretschneider, pane Palivec, a furt pivo. A tohle, tohle je mé služební přestrojení. My po té šílené reformě teď děláme na politickém odboru také genderové zločiny. To znamená, že zatýkáme chlapy, kteří si na ženský na veřejnosti moc dovolujou, jsou na ně sprostí, vykládají jim různé oplzlosti a snaží se je ohmatávat.

No, a aby to zatýkání šlo snáz, děláme na ulicích volavky. A když někdo z chlapů naletí, hned mu dáme želízka.“

„To je ale pitomost,“ ujelo Švejkovi. Čekal, že to od Bretschneidera schytá, ale ten naopak přitakal: „To je, pitomost, a nebetyčná. To víte, ministr to sem přitáhl z ciziny, už loni to bylo i v televizi, a na zavední u nás má prý zásluhu i předsedkyně - no nechci jmenovat.“

Napil se a posmutněl. „Jo, to jsem na stará kolena dopadl. Šlapu ulici, “zahořekoval. A pak Švejka poprosil.

„Udělejte mi laskavost, pěkně prosím. Já se postavím, otočím se a vy mě s citem, ale opravdu s citem, štípněte do zadku a řekněte, třeba: jen se nedělej, číčo!“

Švejk vyvalil oči, ale pak mu došlo, že na něj Bretschneider chystá podraz.

“Jo, to tak! Až vám to udělám, tak mě seberete, že ano?“ uhodil na detektiva.

„Seberu, ale zato budu mít za dnešek aspoň jednu realizaci, a vám se nic nestane, vás do 48 hodin pustí, protože máte papíry na hlavu.“