„Zatracená práce,“ ulevil si detektiv sotva se posadil ke stolu se spokojeně vypadajícím Švejkem, jenž právě dopíjel zdaleka ne první půllitr. Po slovech tajného zbystřil pozornost.

Kdyby přitakal, mohl by tím naletět na případnou „chytačku“ Bretschneidera, který měl v referátu dezinformace, a aby někoho odhalil, musel je sám jako volavka šířit.

Právě tak to třeba s tou „zatracenou prací“ myslel, honilo se Švejkovi hlavou, a pokud by jeho narážku začal konkrétně rozvíjet a přisuzovat různým veřejným činitelům odpovědnost za to, jak špatně pracují pro veřejné blaho, hned by ho tajný sebral za schvalování.. prostě něčeho. To něco by se už našlo.

Bretschneider ale na nic nečekal a rovnou s trpkostí pokračoval.



„Představte si, že mě přeřadili! Teď, na stará kolena,“ stěžoval si.

„Budete snad na mravnostním honit holky?“ zeptal se Švejk dobrácky.

„Kdyby to! Jsem teď na oddělní..Ale já vám to říct nesmím.“

„Ani naznačit?“

„No, ehm, Máme u nás prostě oddělení označená velkými písmeny, něco jako ve škole třídy. A, B, C, a tak dále.“

„A taky tam máte čísla, jako třeba I. A, III. C?“ vyzvídal Švejk.

„To už vám říct nemůžu, to by mohlo zavánět velezradou,“ ztišil hlas až na hranici šepotu, “kdyby nás tu nějaký kolega od kontra slyšel a nahlásil to.“

Švejk se rozhlédl, ale nikoho „cizího“ kolem neviděl. Leda, leda že by někdo ze štamgastů, třeba ten doktůrek nebo učitel- proboha snad ne Palivec - se „donáškové službě“ vlasti upsali.

„Já taky od vás žádné detaily slyšet nechci, pane detektiv. Jenom mě zaskočilo, jak jste si na práci zanadával, to jste nikdy předtím neudělal,“ objasňoval Švejk pohnutku své zvědavosti.

„Nedivte se, hodili mi na krk případ, který nikdo dělat nechce. Zfalšování lékařské zprávy!“

„A sakra,“ ulevil si zúčastněně Švejk a pak dodal:

“Toho, co tam vysíval? “ a pohledem zavadil o místo na zdi, kde dřívější karikaturu namalovanou študákem akademie, který neměl na útratu, teď hostinský nahradil aktuálním osvětovým plakátem.

Detektiv přikývl. Po chvilce dodal. „Dovedete si vůbec představit, s jak protistátními vyšetřovacími verzemi budu muset pracovat?

Já bohužel ano, a to je mám ráno přinést náčelníkovi, ehm, vlastně řediteli ke schválení. Nedivil bych se, kdyby si to pak nechal posvětit, ale to se dělat normálně nemá, ještě výš.“

„Myslíte v kachlíkárně nebo až ve Strakovce,“ spíš konstatoval Svejk, než aby se ptal, a spolusedící mu přikývl.

„Náhodou, já si takovou verzi představit dovedu,“ pokračoval Švejk.
„Budete muset počítat s tím, že původní lékařská zpráva pravdivě popsala pre, ehm pacoušův stav...“

„Pacoušův?“ podivil se detektiv. „Kam na to chodíte?“

„Copak je v televizích málo seriálů z nemocnic? A v nich někteří zdravotníci mluví o..o klientech takhle láskyplně.

„A co v té zprávě mělo být?“

„No přece to, že paco…pacient trpí nechutenstvím. Musíte předpokládat, že tu pravdivou zprávu měl šéf napsanou jak ručně na papíru v chorobopisu, tak vytisknutou na počítači.

A pak se stalo, že Někdo, buď najatý, anebo dokonce zmanipulovaný agent, se do pracovny v noci vloupal, záznam ukradl, prolomil heslo v počítači a všechno smazal.

A samozřejmě dokument nahradil falešnou Zprávou, kterou mu dali Zadavatelé. Kdo to byl, to budete muset vyšetřit. Cistě laicky doporučuju waterboarding, ten rozmluví ve filmech každého.“

„No dobře, Švejku, ale proč ten šéf pak předstoupil před kamery a řekl tu falešnou verzi? I když podklady zmizely, tak by si přece tak primitivní diagnózu, jako nechutenství – no já bych na ty nemocniční bla, ehm, taky chuť neměl – musel pamatovat?“

„Proč? Protože byl ve stressu. Z únosu svého miláčka, aby ho mohli vydírat, přece.“ Byl s tím rázně hotov Švejk.

„Myslíte únosem manželky?“

„No, to až ve verzi Bé, Áčko je únos pejska.“

„A vy víte, že ho má?“

„To náhodou vím, protože jsem mu Bohouška opatřil za babku, jako díkůvzdání za to, že mám fungl nová kolena,“ triumfoval Švejk.

„Co když v tom únos nebyl, ale něco úplně jiného, čím šéfa ti, ti..“

Švejk mu vpadl do řeči: „Opatrně, než je pojmenujete. Ne, aby vás napadlo říkat jim sabotéři. Sabotáž to přece nebyla, jak rozhodlo vrchní zastupitelství. Ovšem spiklenci to být mohli.“

„Dobře, co když spiklenci vydírali kvůli jiné věci. Nějakému hříchu, třeba až z mládí,“ nedal se detektiv.

„To je jednoduché, i na to může být víc verzí. Třeba, že doktorem sice je, ale ne medicíny, ale třeba: za A ne MUDr, ale RSDr, tedy doktor KSČ, anebo je MVDr, doktor přes zvířata – no a to léta tajil, až teď to použili…“

Debata probíhala ještě tak dvě hodinky a čárek na tácku viditelně přibývalo.

Ráno moudřejší večera nebylo. Hlava bolela. Že by se muži zákona všechno jenom zdálo? Ale v novinách o takové pitomosti, že mohla být zpráva zfalšovaná, protože nechutenství by na odnětí funkce bylo málo, se skutečně píše, a bude se s nasazerním elitních policistů vyšetřovat.

A to přitom není apríla.