„Ale co si počneme?“ ptal se nervózně první místopředseda ANO a místopředseda sněmovny Havlíček na schůzce s předsedkyní poslaneckého klubu Schillerovou.

“Ani jeden z nás místopředsednictví po Mračkové přece vzít nemůže, když už funkce máme.“

„To je ovšem strašná škoda“, mínila kolegyně, “protože oba jsme čistí, na nás by nikdo nemohl vytáhnout, že u křtu našich dětí byl nějaký Redlovec, když například já jsem už babička! Čistě hypoteticky by Redl na křtinách být mohl, ale jako ještě nevinný kluk.“

„Při výběru kandidátů na místopředsedu budeme muset mít velmi přísný metr, aby se časem zase něco neprovalilo jako na Janu,“ řekl Havlíček. „Navrhuju kvůli tomu zřídit Kádrovou komisi.“

„Nezávislou,“ doplnila Schillerová.

„No samozřejmě, že nezávislou komisi,“ přitakal Havlíček a pak myšlenku rozvíjel dál, „která, podobně, jako to po maléru s Redlem teď chtějí dělat ve STANU, aby si řádně proklepli různé kandidáty, použije korporátní metody.“

„A co to jako má být?“

„Prověřování agenturou. Něco, jako když dělá NBÚ prověrku na stupeň ..“

„Přísně tajné!"

„Ale nám stačí pouze jakoby na tajné, to je ažaž, protože mezi sebou moc tajností ani nemáme.“

Schillerová se zamyslela a pak zapochybovala: “A to má zvládnout ta naše ustavená komise? Kdo ty sledovačky a pátrání v minulosti zaplatí? Myslíš, že Šéf?“

„Kdo by co platil? Nikoho sledovat nebudeme. Necháme si od kandidátů předložit podrobný a notářsky ověřený rozpis styků.

No, a pak posoudíme, kdo je nejméně rizikový. Dobrý, ne?“

„Špatné to není,“ nejistě reagovala Schillerová,“ ale, víš ty, s kolika lidmi se člověk setká. Jak si to mají kandidáti pamatovat?“

„Aha, já ti zapomněl říct, že takové prověřování by se mělo týkat pouze kandidátů, kteří vstoupili za posledních patnáct let do manželství. Protože tohle je „úzké hrdlo“ : svatba a křtiny, které Mračkovou stálo funkci.

Kandidáti z téhle kategorie „patnáctiletých“ budou muset k sezamu přiložit nejméně 10 fotografií ze svatby, s popiskou jmen k obrázkům jejich svědků, ale i hostů, a pak taky fotky z případného křtu dětí a uvést tam jména kmotrů. Když budou mít video, tak předložit pokud možno nesestříhaný originál.“

„A co když někdo žije s někým, jak se říká, na hromadě, bez svatby, a tedy bez svědků, a třeba bez dětí, anebo s dětmi, ale bez křtin?“

Havlíček se zachmuřil. „No jo, tyhle mušky ještě musíme vychytat. Čas máme.“

Po chvilce připustil:

„Ale můžeme kritéria třeba úplně překopat a dosáhnout maximální bezpečnosti, když budeme vybírat jen mezi těmi, co mají sňatek už dávno za sebou, co se sice mohli s někým „namočit“, ale bylo to v éře jiných šíbrů, kteří dneska nikomu nevadí, ba naopak.“