„Co, co to bylo za ránu?“ zvolal prezident do komunikačního zařízení na stole své pracovny jen krátce poté, co se zvuk hroucení objektu, který byl zjevně nedaleko, ozval.

Odpověď „přes hlasiťák“ nedostal, ale do pracovny vešel velitel ochranky a ujistil prezidenta, že může odložit plátěný chlebník poslední záchrany, který ze stolu spěšně vytáhl pro všechny případy.

O masivní bombový útok nešlo, ba ani nálet se nečeká. Byl to jenom malý dron a shodil nálož přímo na Rudém náměstí na sousoší Kuzmy Minina a Dmitrije Požarského.

„To byli, myslím, velitelé domobrany, kteří někdy kolem roku osmnáct let vyhnali z Moskvy Poláky,“ blýskl se prezident znalostmi dějepisu, a důstojník hned dodal:

„Ale nedomnívám se, že šlo o polský dron, to by byla hodně pozdní reakce Varšavy na někdejší vyhnání, vidím v tom ukrajinskou provokaci.“

Prezident se ušklíbl. „A čemu si tak draze platíme protivzdušnou obranu? Vždyť to mohli hodit sem, do patra nade mě.“

„Vladimire Vladimiroviči, tyhle drony jsou, jaksi, neviditelné, tedy pro radary. Jo, kdyby sem někdo poslal balistické rakety, tak při té jejich velikosti je naši s přehledem sundají! Ale tohohle trpaslíka?“ skončil důstojník přednášku.

A nebyl si jistý, jestli se nemá prezidenta zeptat, zda nechce pomoct v koupelně, kam se chystá, jako před časem, kdy klopýtl na schodech.



„Dron byl zaručeně ukrajinský, i když žádného označení si nikdo z chodců na náměstí nevšiml, ovšem letěl moc vysoko, a dalekohledem ho nikdo nesledoval.“

Ministr Lavrov domluvil a pokrčil v kremelské pracovně rameny.

A to budeme, Sergeji, jenom nečinně koukat, jak nám na nejposvátnějším náměstí shazují Ukrajinci bomby? Co kdyby se trefili do soudruha Lenina?“

„Ne, to ne“, spěšně ujišťoval ministr prezidenta. „Už před hodinou jsem si předvolal představitele ukrajinského velvyslanectví, a ten tvrdil, že Kyjev nemá s žádným útokem nic společného.

Připustil ovšem, že mohlo jít o volnočasovou aktivitu některého z mnoha místních aeroklubů, které mají i dronové sekce,“ vysvětloval ministr.

Putin ho přerušil: „Tak doufám, že jim takové volnočasové aktivity teď jistě zarazí.“

„To ne, vláda se nemůže míchat do soukromých věcí, a něco zakazovat. Jsou prý demokratická země“, rozpačitě vysvětloval ministr. „A dokonce drze řekl, že ho jistě chápu, protože i my jako demokratický stát nemůžeme všechno.“

„Taková, taková drzá provokace ohánět se nějakou demokracií,“ neudržel se prezident.
„Měli bychom jim dát za vyučenou, a poslat na Kyjev pár pořádných raket.“

„Ale, ale to nemůžeme,“ namítal Lavrov. „Museli bychom si předtím nechat v radě bezpečnosti odhlasovat, že Ukrajina je teroristický stát.“

„Tak to Radě ihned navrhni!“

„To neprojde, amíci to zablokují-!

Putin se chytil za hlavu: „A já chtěl válku férovou, aby byla čistá!

Takhle se budeme muset spokojit jenom s probíhající denacifikační operací, proti níž se spojili všichni nacisté světa.“