Jako bychom snad ani neměl arcislavnostní Libuši, anebo vlasteneckého Jakobína, tragického Dalibora, romantickou Rusalku-či z komičtějšího soudku Prodanou nevěstu, Dvě vdovy, Hubičku, či třeba V studni?

Ona skvělá díla z pokladnice českých klasiků, jimiž se skromně chlubíme i zahraničním návštěvníkům našich operních domů, však vládní organizátoři akcí spojených se završením Fialova půlročního správcovství Evropského domu, přehlédli, či záměrně neakceptovali.

Raději si nechali k zakončení složit speciální operu! Takhle se však chovali kdysi monarchové, když si objednávali buď u nájemných komponistů či u dvorních skladatelů (svých zaměstnanců)“výrobu“ hudebního díla u příležitosti například korunovace, sňatku či vojenského vítězství.

Ale cožpak náš premiér je korunovaný, aby v Národním muzeu! – když odhlédneme od takové extravagance, jestliže dva kilometry odtamtud je k dispozici pro umělecké produkce Zlatá kaplička – nechal odehrát komickou zpěvohru, byť v délce necelé hodiny, jen s malou přestávkou? Pauzou na občerstvení.

Ovšem, na jaké občerstvení, když už vůbec! Žádné jednohubky, šampaňské a káva, jak je to v solidních operních domech první kategorie obvyklé, ale jitrnice, klobásy, a tlačenka jako v "teplém úseku" uzenářství. A k tomu pivo-doufejme, že aspoň bylo nealkoholické.



Vypadalo to jako na zabijačce, „hlediště“ mělo stolovou úpravu hospodského sálu, kde soubor zpěváků odehrál představení, jehož tématem byla, Evropo, podrž se, právě zabíjačka.(ZDE, PROSÍM)

Zabíjačka! Jaký námětový kontrast, uvážíme-li, že například Mozart si jako téma opery pro korunovaci Leopolda II. českým králem, premiéra 1791, vybral příběh lásky římského císaře Tita.

Ale teď už o něco vážněji.

Divák u obrazovky přenosu z muzea mohl, či spíš musel, zprvu koukat na dění s otevřenou pusou.

Ne výlučně kvůli tomu, že řeč, respektive zpěv byl o tom, že po zabití pašíka si vesničané dají pořádně do nosu, a proto i jemu se doma, jako pejskovi I .P. Pavlova, marně sbíhaly sliny. Ale fanda opery, proč by si ČT-art jinak pustil, kdyby zpěvohry "nemusel", měl ústa otevřená, jelikož váhal, co vlastně vidí?

Rošťáckou vánoční besídku studentů konzervatoře, anebo absolventské představení posluchačů hudební fakulty, které si dělá „srandu“ z národních oper vůbec? A nebude to spíš produkce seskupení podobného „sklepákům“?

Ale je samozřejmě jedno, co to vlastně bylo. Po delším přivykání oné poetice, opravdu nečekané, což bylo vidět i z občasných záběrů do poněkud zmatených tváří diváků na místě - včetně ředitele NM, který však jako předem informovaný zvolil uměřený outfit: kostkovanou košili a nikoli tmavý oblek s vázankou - dala se ona hodina vydržet.

Názor na uměřenost, důstojnost či vhodnost onu preformaci vysloveně spojit právě s českým předsednictvím, si udělejme sami. Až si ji třeba (kousek) pustíme na webu, pokud jsme v sobotu dali přednost třeba Delonovi, Binochetové nebo Jirkovi Mádlovi, jinde. Ti to mysleli smrtelně vážně.

Možná, že ono představení věnované českému předsednictví by ocenila paní Lyenová stejnými slovy, jakými pochválila předsednictví samé.

Zabíjačka" byla úspěšná, aktivní a angažovaná".