Ach, ti Ševčíkové!
Pokud si ministr školství Prof. JUDr. Vladimír Balaš, CSc. myslí, že byl nějak zvlášť originální, když o děkanovi fakulty VŠE doc. Ing. Miroslavu Ševčíkovi, CSc řekl, že pro ústav představuje reputační riziko, tak se mýlí.
Něco podobné s týmž významem jako je reputační riziko či hrozba, říkal už jeho dávný ministerský předchůdce akademik prof. Dr. Zdeněk Nejedlý po únoru 1948.
O mnohých vysokoškolských profesorech, ale i o studentech, kteří nedrželi ústa a krok s nastupujícím nedemokratickým režimem. A tak ze škol „letěli“ - buď tzv. k lopatě, a ti vzpurnější na pár let do kriminálu. Stačí si o tom přečíst něco depresivního z Kundery nebo šibeničně humorného od Švandrlíka.
Za normalizace patřil k reputačním rizikům pro Husákův režim snad každý pátý učitel vysoké školy a mnoho studentů s naprosto scestnými názory na bratrskou pomoc. Proto bylo zapotřebí šíření nebezpečných, dnes bychom řekli: dezinformací, zabránit eliminací jejich nositelů.
Netřeba ani vzpomínat na zavření českých vysokých škol v době okupace, jež se s masovým výskytem reputačních rizik pro nacisty vypořádalo razantně - ein, zwei.
Že byl zjevným reputačním rizikem při vzdělávání žáků v intencích pobělohorského režimu se musel přizpůsobit i J. A. Komenský, a uchýlil se do ciziny.
Tam sepsal svá slavná pedagogická díla, v jejichž duchu se v jeho vlasti tehdy učit nesmělo, a problémy jsou s jeho myšlenkami leckde doma i dnes.
A takový Jan Hus? To nebyl jen „nezbedný“ děkan, ale byl to dokonce reputačně velmi rizikový rektor Univerzity Karlovy.
A jaké bludy to kázal na demonstracích, respektive při kázáních, kam chodili především ti, co zápasili s bídou! Vykládal jim o tom, že církevní papaláši káží vodu, ale sami se opíjejí vínem.
Reputační riziko bylo tak velké, že v čele univerzity zůstat nemohl a za své řeči se musel zodpovídat při kostnickém procesu, přesněji: koncilu.
![- dv - dv](https://blog.aktualne.cz/media/740/20230316-Hus ve vězení-J.Mauthauser.bublina.jpg)
Tak horké jako tomu bylo s Husem a jemu podobnými reputačně rizikovými rebely to nyní s děkanem Ševčíkem jistě nebude.
Ševčík má do Husa daleko. Ani hlavu mu dneska nikdo neutrhne jako v 50 letech. Když se na svou situaci podívá s pokorou, a bude rozumný, možná si ještě občas k důchodu i zapřednáší.
Něco podobné s týmž významem jako je reputační riziko či hrozba, říkal už jeho dávný ministerský předchůdce akademik prof. Dr. Zdeněk Nejedlý po únoru 1948.
O mnohých vysokoškolských profesorech, ale i o studentech, kteří nedrželi ústa a krok s nastupujícím nedemokratickým režimem. A tak ze škol „letěli“ - buď tzv. k lopatě, a ti vzpurnější na pár let do kriminálu. Stačí si o tom přečíst něco depresivního z Kundery nebo šibeničně humorného od Švandrlíka.
Za normalizace patřil k reputačním rizikům pro Husákův režim snad každý pátý učitel vysoké školy a mnoho studentů s naprosto scestnými názory na bratrskou pomoc. Proto bylo zapotřebí šíření nebezpečných, dnes bychom řekli: dezinformací, zabránit eliminací jejich nositelů.
Netřeba ani vzpomínat na zavření českých vysokých škol v době okupace, jež se s masovým výskytem reputačních rizik pro nacisty vypořádalo razantně - ein, zwei.
Že byl zjevným reputačním rizikem při vzdělávání žáků v intencích pobělohorského režimu se musel přizpůsobit i J. A. Komenský, a uchýlil se do ciziny.
Tam sepsal svá slavná pedagogická díla, v jejichž duchu se v jeho vlasti tehdy učit nesmělo, a problémy jsou s jeho myšlenkami leckde doma i dnes.
A takový Jan Hus? To nebyl jen „nezbedný“ děkan, ale byl to dokonce reputačně velmi rizikový rektor Univerzity Karlovy.
A jaké bludy to kázal na demonstracích, respektive při kázáních, kam chodili především ti, co zápasili s bídou! Vykládal jim o tom, že církevní papaláši káží vodu, ale sami se opíjejí vínem.
Reputační riziko bylo tak velké, že v čele univerzity zůstat nemohl a za své řeči se musel zodpovídat při kostnickém procesu, přesněji: koncilu.
![- dv - dv](https://blog.aktualne.cz/media/740/20230316-Hus ve vězení-J.Mauthauser.bublina.jpg)
- dv
Tak horké jako tomu bylo s Husem a jemu podobnými reputačně rizikovými rebely to nyní s děkanem Ševčíkem jistě nebude.
Ševčík má do Husa daleko. Ani hlavu mu dneska nikdo neutrhne jako v 50 letech. Když se na svou situaci podívá s pokorou, a bude rozumný, možná si ještě občas k důchodu i zapřednáší.