Když se při velkopáteční procházce rozhlédneme kolem sebe, pak podle jam v chodnících, děr ve vozovce, v parku, u paneláku i jinde, by se dalo usoudit, že země se už od božího rána otevřela, aby trochu předčasně nabídla své poklady.

Tak by to podle tradice mělo být, vždyť i slavný český spisovatel – veršující horrorista K. J. Erben věnoval nálezu velkopátečního pokladu celou strašidelnou báseň.

V ní jsou i strofy, líčící rozpoložení mladé ženy, před níž se samovolně otevřela skála s nečekanou prémií, která ji však zbavila smyslu pro zodpovědnost:




Opuštěné jámy a díry z naší procházky nejsou však ničím nadpřirozeným, ani výsledkem úsilí hledačů pokladů. Jsou to běžné výkopy plynařů, elektrikářů, dělníků z vodáren a dalších opravářů, kteří dnešní volný den pochopitelně prací neslaví.

Do úterý „to“ většinou počká. Pokud ovšem nejde o vyloženou havárii.

Postavit se nad ony jámy a čekat, jestli z nich nějaký poklad vypadne, respektive vyletí, byla by pošetilost. Naopak spadnout dolů je při troše smůly možné raz dva.

Menší výstředností bude, pokud se před půlnocí vydáme k nějaké skále či k rokli, v blahé naději, že se před námi otevře.

A my omámeni zářivým mamonem vstoupíme dovnitř a pořídíme si nejdřív pár fotek, aby bylo čím se na síti pochlubit, protože vláda nevláda, teprve teď pocítíme vůni skutečné svobody a nezávislosti.

Ale dost možná, že ven už se nedostaneme. Skála se zavře, jako trest za naše zmatení hodnot, protože nad zlato je přece sůl! Tedy v pohádce.

Po zoufalém volání o pomoc se - v sobotu ráno doma v posteli - probudíme. Takový velkopáteční sen raději ne.

Moderní doba však umožňuje prožít emočně náročné očekávání velkopátečního zbohatnutí i netradičně, oproti dřívějšku v nemyslitelně komfortních podmínkách, aniž bychom „vytáhli paty“ z domova.

Přitom je to napínavé stejně, jako bychom se za dobrodružstvím vydali ven ke skutečné skále. Stačí si nasadit brýle virtuální reality a iluze je dokonalá - přičemž v pokoji máte ideálních dvaadvacet stupňů a venku je lehce nad nulou.

Podívejme se do běžného paneláku. Shodou náhod do bytu, kde bydlí s rodinou jeden z dvacítky českých ministrů. Šéf financí.Doufá, že dneska by mohlo dojít k příznivé korekci státní "sekery".



Manželka:

- HELE, ZBYNĎO, TY SE ASI PLETEŠ, KDYŽ NEVOLÁŠ JAKO JÁ: „OTEVŘI SE!“ ALE KŘIČÍŠ NA CELEJ BARÁK

„ZAVŘI SE?“

- NEPLETU SE, JÁ TÍM VYZÝVÁM DLUHOVOU PROPAST, ABY SE UŽ KONEČNĚ ZAVŘELA
A MY SE DO NÍ NEPROPADLI S ROZPOČTEM AŽ NA DNO.