Moderní doba si žádá moderní metody. I ve způsobu nakupování v maloobchodě, tedy vlastně v obchodě hodně velkém, ve velkoprodejně potravin na pražském sídlišti Prosek.

Ona „novota“ se týká téměř absolutní preference samoobslužných pokladen před čtyřmi, většinou personálem neosazenými tzv. normálními pokladnami.

Tyhle „staré“ mají, jak známo každému dítěti, pohyblivý pás, na který zboží vyložíte, a až na vás přijde řada, začne proces předcházející placení. Což znamená, že paní či pan pokladní načítá kód jednotlivých produktů, odkládá je na „skluzavku“ ke přídavnému prostoru, odkud si průběžně můžete zboží ukládat zpět do vozíku, anebo přímo do nákupní tašky.

Pak pokladní/mu podáte peníze, on vám vrátí nazpět a dá účtenku. A ještě poděkuje a většina popřeje příjemný den. Anebo zaplatíte kartou.

U samoobslužné pokladny spočívá všechno na zákazníkovi. A přitom to musí zvládnout v daleko menším komfortu, což při tzv. velkém nákupu je pěkná polízanice.

Už proto, že malý „pultíček“ počítá s tím, že z koše na něj položíte k načtení jen jeden produkt a pak jej odložíte na malý prostor vedle. Pak se znovu skloníte nad vozík, vyndáte zboží, položíte, načtete.

Při velkém nákupu už se produkty do určeného prostoru nevejdou, a do vozíku je zpět nemůžete dát dřív, než automatu zaplatíte – což je ovšem výjimečně proces hladký. Ať platíte v hotovosti nebo kartou.

Komplikací může být identifikace pečiva. Pro toho, kdo nakupuje svátečně, jako já, většinou v sobotu, a to „kodované“ noviny a k nim nekódované pečivo, mohou právě ony bulky, či jak se vůbec ty "žemle" nazývají, představovat problém.

Musíte se zorientovat na displeji, kde si navolíte obrázky pečiva, a pokud tam to své nevidíte, musíte naťukat dál. Až spatříte ten správný, hledaný obrázek, s ulehčením na něj sáhnete a označíte počet kusů.

Moc rád to v sobotu nedělám, holt nejsem v takovém nakupování zběhlý, a na „sucho“ se to natrénovat nedá. V klasické pokladně naťuká kód pečiva pokladní. Tady vám po chvíli trapných rozpaků, kdy si toho všimne i personál, někdo přijde poradit a ukázat, jak je to snadné, že to snad musí pochopit každý.

Spíš než k začátku čerpání Jurečkovy průměrné délky pobírání důchodu jsem za její polovinou, což ale neznamená, že v jiných výdobytcích technologického pokroku bych selhával, v tom pokladním zatím ano.

Dneska „vypěnila“ manželka. Měla velký potravinový nákup s mnoha položkami. Domáhala se, aby mohla využít služeb klasických pokladen, kde nikdo neseděl, ale zato dvě tři pracovnice postávaly v rohu za samoobslužnými pokladnami a dohlížely, jak to zákazníkům s kasami jde.

Manželka se nedočkala, musela martýrium velkého nákupu s kasou vhodnou pro malé nákupy, podstoupit.

Ale postávajícímu personálu na místě, a od plic to řekla. Nechá tam pokaždé velké peníze, a ani ji neobslouží!

Proces nakupování dosáhl dokonalosti. Zboží si nejenom sami vyberete (což ovšem začalo už v šedesátých letech), ale dokážete, anebo nedokážete, nahradit = uspořit řetězci i pokladní, což nesměle začalo před pár lety ještě jako možnost, ale teď se to stává pro zákazníky vlastně povinností.

Přijde čas, kdy si zboží budete moct i na regál osobně přivézt ze skladu, kdyby tam nebylo? Zatím zřejmě ne.

Teď to však chce víc ohledů k zákazníkům. I kvůli těm našponovaným cenám, které přinášejí řetězcům velmi slušné zisky.