Také jste o tom slyšeli, anebo dokonce viděli „na vlastní obrazovku“ či na „vlastní displeji?“ Na vlastní oči však pravděpodobně ne, leda, že byste byli mezi vyvolenými, kteří dostali pozvánku shlédnout na Rudém náměstí vojenskou přehlídku.

Česká média totiž přenos přestala vysílat ve chvíli, kdy poslední technika projela náměstním, protože už předem bylo avizováno, že žádný průvod, v němž by pracující vzdávali hold představitelům státu, se letos konat nebude. Také se nekonal. Ale konec slavnosti to prý být neměl.

Výraz prý není alibismus, ale použil jsem jej proto, že o následných chvílích vím jen z důvěryhodných zdrojů na sítí.

Jakmile poslední vojáci projeli, začaly na Rudé náměstí najíždět desítky a desítky slavných poválečných osobních vozů nazvaných „Poběda“, česky Vítězství.

V padesátých a v šedesátých letech tato značka byla dobře známá i v Československu a sloužila vrcholným šéfům a lidem s nadprůměrnými příjmy a mimořádnými konexemi. Zato kde kdo si mohl koupit jinou Pobědu, hodinky – náramkové či budíka. Nebo i cigarety téhož názvu.

Ale zpátky k autům. Ty přehlídkové však měly mít karosérii v krycí vojenské barvě. Co to mohlo znamenat?

Buď majitelé těchto dnes už vzácných veteránů museli vozy zapůjčit či nevratně odevzdat vojenské správě, která zařídila přestříkání karosérií. Anebo je také možné, že to nebyly originály, ale repliky nově vyrobené speciálně pro vojenské účely, například s neprůstřelnými skly a pneumatikami, ocelovým opláštěním a podobně.

Samozřejmě s rychlopalnými zbraněmi i s možnosti odpalování naváděných střel. Pravděpodobně také s výsuvnými křídly a vodním šroubem.



Jisté je však prý to, že po zaplnění náměstí Pobědami s krycí karosérií najela před tribunu Poběda zelená, provedená v metalíze, do níž nastoupil prezident. Krátce před ním do krycích vozů usedli ministr obrany Šojgu, náčelník GŠ a velitelé vojsk a armád.

Za zvuku písně Den Pobědy se kolona dala do pohybu a opustila Rudé náměstí. V té chvíli se nad Kremlem vznášel obrovský balón s nápisem: ПОБЕДА НАША! Poběda je naše.

Tvrzení, že vůz Poběda je náš, tedy ruský – jestliže byl vyroben sice v SSSR, ale na ruském území, lze z přísně logického hlediska akceptovat.

Mělo li by být tvrzení z nápisu bráno bráno doslovně, že Vítězství je naše, a vítězstvím je míněna denacifikace Ukrajiny, pak lze mít vážné pochybnosti.

Už proto, že po pěti minutách čelní metalíza a deset Poběd z prvních řad odbočily a nechaly kolonu pokračovat.

Je možné, že míří rovnou na frontu. Pak by se mohlo skutečně jednat o Putinovu slibovanou zázračnou zbraň v krycím hávu, která má operaci rychle vyhrát, jako vůdci podobné taženi rovněž vyhrála zázračná zbraň.