O dramatických počinech filmové, televizní a divadelní tvorby se tady dočítáme poskrovnu. A je to pochopitelné, není psát o čem při dlouhodobé dysfunkci tvůrčích orgánů dramatiků.

Vždyť za celé desítky let nevznikly takové „kousky“, které by předčily třeba Tylova vlastenecky výchovného Strakonického dudáka nebo Káňovo dech beroucí drama z pracovního prostředí (job story) Parta brusiče Karhana.

Ale ani nový Anděl na horách nevznikl a televizní Osada nesahá Chalupářům ani po paty.

Teď se však u nás objevilo skutečně dramatické televizní dílo na pokračování, dokonce má jít o maxi-sérii, která poučeně čerpá z toho nejlepšího, co vytvořili v minulosti světoví tvůrci.

Příběh je zasazen do kulis politické scény sněmovního jeviště.

Pojednává o napraveném miliardáři, jenž se nevšední pílí dopracoval k vysokému postavení.

S tím se však nemůže smířit jistý tajný policista v.v. a odmítá tzv. tlustou čáru za miliardářovou minulostí a pronásleduje ho. Dokonce o něm tvrdí, že je hrozebníkem, bezpečnostní hrozbou. Ve své posedlosti nezná hranic.




Upnul se na to, že miliardář, druhdy státní obchodníček s olejem kdesi v Africe, slíbivše z mladické nerozvážnosti tehdejší nedemokratické policii, že bude „venku“ jejím pomocníkem, musí teď být ze země násilně deportován.

Někam daleko, na bezútěšnou Mallorku, hladovou Havaj obklopenou krokodýly či do chudičkých Emirátů, kde voda je nad zlato. V Ozdravném konsolidačním ústavu na Guantnamu už volná místa nejsou.




Ano, příběh je parafrází slavných Bídníků, což přiznává i pojmenování hlavních postav – Valjean a Javert.



Představitelé ztvárňují postavy natolik přesvědčivě, jakoby pronásledovaným miliardářem byl opravdu sám herec s úspornou mimikou a rtuťovitým tělem A. Babiš z Vesnického divadla (dříve z Východoslovenského divadla pracujících v Košicích) a patologickým pronásledovatelem s hlasem jako zvon a s očina, které probodávají, pan Bartůšek z Katolického studia (dříve profesionální řečník na svatebních či pohřebních seremoniiích).



První část z mnohačetné série je příslibem hodnotného zážitku i pro příště, což má bý co nevidět.

Škoda jen, že drama na veřejnoprávním kanálu nemůže být prošpikováno reklamními bloky. Divák, aby si aspoň trochu odfrknul od napětí až k zbláznění, by nemusel odcházet od obrazovky s obavou, že mezitím o něco přijde.