Bylo, nebylo – ale spíš nebylo. Pár dní před „jéžíškem“ se ozval nebeský administrátor přímo jedné ze tří královských dcer, Marušce.

- Princezno, připravuji Ježíškovi dárky a plánuju logistiku, aby všechno včas stihl, ale jedna věc mi nedala.

Tvůj tatínek projevil skromné přání, aby dostal pod stromeček od každé z princezen televizor. K trůnu, k vaně a do ložnice. A protože jste vzorné dcery, ježíškovi jste napsali včas.

Ale myslím si, že bych tě měl na něco upozornit. Jistě si vzpomínáš na nedorozumění, kdy jsi tatínkovi upřímně řekla, že ho máš moc ráda, jako sůl. A teď mám vážnou obavu, jestli se nerozzlobí znovu.

Podívej, tvá starší sestra si přeje, aby pan král dostal televizor Rubín. Ta prostřední si pro tatínka také napsala o zahraniční, nějaký, počkej. Sam..sam..

-Samsung, z Bavorska.

-No právě, a ty si přeješ pro tatínka jenom obyčejný Mánes! Není to trochu málo? To bude zase vypadat, že tatínka moc ráda nemáš, že ho odbýváš. Nechceš si to ještě rozmyslet? Třeba ho potěšit nějakým japonským..

-Kdepak. Ten bavorský televizor tatínkovi hrát nebude, protože z Kraví hory se v PALU nevysílá.

Rubín je ruský, a dobře víš, že všechno ruské, tedy ruské z Ruska a ne z kyjevské Rusi od ďábla jest. Takže z Mánesa bude mít tatínek zajisté radost. Nemyslíš?

-A sakra…Ehm, ale jo.

Ovšem chtělo by to na tatínka nasadit pořádný marketing! A nevím, jestli se to dá ještě stihnout. Ach Maruško, Maruško…