Premiér Fiala zavítal do Indie, kde spolu s podnikateli se účastní důležitého hospodářského fóra, tak jako před lety jeho předchůdce.

Smyslem cesty je také ukojit rozsáhlou nabídkou sortimentu tamní hlad po našich skvělých výrobcích. Je to až trapné, ale trefnější je říct, že nám mohou ruce utrhat.

Kdo jiný totiž vyrábí například tak skvělé robotické obráběcí stroje energeticky nenáročné, anebo čipy, kterým se nevyrovnají ani dříve proslulé tchajwanské? Takže o ekonomickém přínosu premiérovy cesty není pochyb, obzvlášť ve světle možností, které se k rozvoji další vzájemné spolupráce otevírají.

Je potěšitelné, že premiér při rozhovoru o široké škále indických produktů, o něž naši obchodníci mají zájem, zmínil před svým protějškem i přání pražské zoologické zahrady o získání indických lvů, a perspektivně prý i o větší kousek, o slona indického.

Že zrovna předseda vlády jedná o lvu, o zdánlivě odtažité záležitosti, není překvapivé. Nešlo o nic nedůstojného. Byl to standardní postup, jak vzácné zvíře pro zoo „zamluvit.“ V Indii si lvů cení natolik, že jsou v gesci samotného premiéra.

U nás o žádném domácím zvířeti předseda vlády nerozhoduje. Je to pochopitelné, takovou faunou jako v Indii se nepyšníme. Podle přírodovědců sice máme u nás velmi vzácného netopýra, což však není druh vhodný k mezinárodní prezentaci.

Nelze proto očekávat, že při politických debatách by partneři premiéra „zabrousili“ k přání získat českého netopýra či českého kapra. Je to bohužel pro naše politiky handicap, avšak musí se s ním naučit žít.

Chvályhodná snaha premiéra Fialy o získání indického lva je v prudkém kontrastu s přezíravým postojem bývalého prezidenta k podobné záležitosti.

Dlouhá léta se pražská ZOO snažila získat Pandu čínskou. Dokonce pro ni připravila vhodný prostor, a když prezident Zeman jel na návštěvu do Pekingu, už to vypadalo, že Panda v Praze bude, stačí, jen když o ní prezident svůj protějšek požádá. Což se proti všeobecnému očekávání kupodivu nestalo. Zeman zcela bezcitně mlčel.

Na pozdější dotaz, proč, arogantně vzkázal:“ Prezident tady není od toho, aby jednal o zvířatech, ale o lidech.“

Přitom jiný způsob nebyl. V Zemanových očích by „prosík“ byl zřejmě ponížením jeho důstojnosti, neboť dojednával stamiliardové investice do Česka.

Nakonec nebyly ani investice, ani Panda. Možná, že pro zvířátko to bylo dobře, protože primátor zaujímal ostré protipekingské postoje, a Panda by zřejmě nebyla přijatelného tibetského původu.

Premiér Babiš o žádném zvířeti při svých zahraničních cestách nejednal. Kdyby v Indii, kde byl na stejnojmenném fóru jako Fiala, tehdy požádal o čistokrevného Páva indického, nemusela se ministryně Schillerová fotit s prachobyčejným pávem neznámého původu, ale s „originálem.“

Rovněž předchozí premiéři, ani prezidenti Havel či Klaus o žádná zvířata v zahraničí neusilovali. Přitom oba navštívili USA, kde propásli možnost požádat o párek amerických krocanů, aby i u nás mohla být zavedena tradice díkůvzdání, třeba na 30. června, kdy je Den ozbrojených sil, který je dosud mimo širší zájem veřejnosti.

Bylo by atraktivní, kdyby ministryně obrany spolu s gen. Řehkou propečeného krocana v přímém přenosu rozporcovali.

Předlistopadová politická garnitura k nám přivážela leda tak ruské medvědy.
Pokud se díky přímluvě premiéra Fialy k nám indičtí lvy dostanou, bude to pro občany velmi názorný doklad, že zahraniční cesty státníků jsou nenahraditelné a mají svůj smysl.

Škoda, že návštěvy předsedkyně dolní komory a předsedy horní na Tchaj-wanu příslib získání vzorku z tamní fauny nepřinesly. Jen zdánlivou vidinu fabriky na čipy, která nakonec bude v NDR.

Uvidíme, zda prezident Pavel při zahraniční cestě bude za zvířátka do ZOO či do Jeleního příkopu lobbovat.

Hradu by slušel drak. Ovšem ne čínský, ani sibiřský. Při návštěvě Řecka, kde draků je podle pověstí vícero, by prezident mohl o jednoho požádat.