Jakoby nestačilo, že před rokem předseda Babiš ve své volební kampani rozeštvával občanskou společnost vyhrožováním o světovém míru a málem nabádal, abychom zbraně přetavili v rádla.

Takovým nebezpečným výzvám udělal důrazně přítrž jeho soupeř arm. generál Pavel, když se stal prezidentem.

Mohl se přitom opřít o aktivní ministryni Černochovou, která měla životní štěstí, že koníček – zbraně a jejich užit – se pro ni stal povoláním až posláním.

Vrchní velitel rovněž může plně důvěřovat náčelníku Řehkovi, jehož profesní profil jakoby byl utvářen nejlepšími tradice Rakousko-uherské armády, jejíž důstojnický sbor je vylíčen i v populární literatuře.

A po roce, kdy společnost díky úsilí oné trojice už začala chápat hloubku premiérových slov z února 22, že jsme ve válce, provokativně přijde pravá (či levá) Babišova ruka Schillerová s jeho starou písničkou o mírovém budování.

Odsoudila údajnou militantnost gen. Řehky a pak troufale řekla také toto:

“To nejsou investice do tanků, které nás někam posunou. Nebo do nějakých střel. My potřebujeme investovat do infrastruktury…My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru.“

Kdyby člověk neměl přirozenou úctu k ženě jako křehké bytosti, musel by paní poslankyni označit za mírového štváče, a přitom jí upozornit, že pokud ostudné výroky nepronesla na půdě sněmovny, ale v podcastu někde mimo budovu PS PČR, tak může být předmětem zájmu policie, a tazatel může být sebrán rovnou, protože imunitu nemá.
Ano, takoví lidé jsou nebezpeční, dávají průchod sebevražednému pacifismu, jakoby naše země byla snad nějaký neutrální ostrůvek, který si přepych míru může dovolit, aniž by dával na zbrojení o procento víc než na kulturu.

Slova paní poslankyně se ukáží jako přinejmenším pomýlená, možná přímo či nepřímo ovlivněná proruskými, pročínskými nebo prokorejskými weby, které prezentují snahu svých vlád o nastolení světového míru za nových, jim vyhovujících pořádků,

Pokud slova předsedkyně poslanců ANO dáme jen s lehkou korekturou do kontrastu se známým výrokem titulní postavy z dramatu Karla Čapka „Matka“, pak rozdílé postoje bijí do očí.

Tam v samém závěru hry dá maminka synovi jasný signál, jak se má zachovat.



Škoda, že tady není možné hlasovat, za kterou z žen stojíte.

Ale myslím, že byste se rozhodli správně. Už dávno přece neplatí ono falešné komunistické



Anebo by mělo znít takhle:



Bez legrace by to ovšem předpokládalo, aby nám vláda stáhla příjmy ještě víc a my se smířili s tím, že mír není za babku, pakliže nechceme riskovat válku.