Vládní návrh zákona o mediaci, který v těchto dnech míří do třetího čtení, je jednoznačně třeba přivítat. Jde totiž o úpravu nanejvýš potřebnou, jež představuje nemalý pokrok v oblasti regulace mimosoudního řešení sporů, v našich podmínkách zákonodárcem dosud až na výjimky opomíjeného. Tento způsob mimosoudního řešení sporů se vyznačuje rychlostí, neformálností a kultivovaností. Strany se naprosto dobrovolně mohou rozhodnout o vyřešení sporu s mediátorem. Bez soudu a bez advokátů, bez stresu a smírnou cestou pod vedením zkušeného mediátora, který je spíše psychologem než právníkem. Významným systémovým důsledkem je částečné odbřemenění přetížené soudní soustavy a tím zrychlení projednávání sporů a snížení nákladů na straně státu i stranách sporu.

Původní výborný záměr ale v průběhu legislativního procesu utrpěl závažné vady. Z tohoto důvodu jsme se s kolegyněmi Helenou Langšádlovou a Jitkou Chalánkovou rozhodli předložit pozměňovací návrh, který nedostatky eliminuje. Jde o devět bodů, jejichž společným jmenovatelem je odstranění neodůvodněně privilegovaného postavení advokátů – a co považuji za důležitější, v konečném důsledku naplnění smyslu institutu mediace jako takové.

Mediace – jedno povolání, dvoje standardy

Základním problémem je zavedení dvou kategorií mediátorů. A to mediátorů-advokátů a mediátorů-neadvokátů. Původní záměr – řešení sporu mimo soud, mimo složitý stresující a drahý proces - tak mizí. Zcela původní návrh obsahoval pouze kategorii advokátů. V průběhu přípravy zákona se ale do návrhu dostaly paragrafy, které zavádí zvláštní zvýhodnění pro mediátory-advokáty. V čem dvojí režim spočívá?

- zatímco mediátoři-advokáti mají skládat zkoušky před vlastní advokátní komorou, mediátoři-neadvokáti budou examinováni ministerstvem spravedlnosti.

- prohřešky mediátorů-advokátů proti zákonu mají být trestány mírněji, a to mimo režim správních deliktů, např. důtkou či napomenutím, které ukládá advokátní komora. U mediátorů-neadvokátů přichází v úvahu jen správní trestaní bez možnosti uložení méně citelných sankcí a to ministerstvem spravedlnosti.

Zcela zásadním porušením původního záměru, který proklamované cíle mimosoudního řešení sporu zcela relativizuje je pak fakt, že část případů budou moci řešit pouze mediátoři-advokáti.
Zákon jak je předložen tak vytváří dvě kategorie mediátorů – jednu privilegovanou kategorii mediátorů-advokátů – větší pravomoci jsou provázeny nižší odpovědností. A druhořadou kategorii mediátorů-neadvokátů. S menšími pravomocemi a vyšší odpovědností. Původní smysl zákona se tak vytrácí.

Budou moci advokáti sepisovat exekuční tituly?

Nedostatky, na které výše upozorňuji, vykazoval již vládní návrh zákona. Pozměňovací návrh, který advokátní komora prosadila v ústavně-právním výboru, disproporci ještě zvětšil. Podle této předlohy by advokáti-mediátoři navíc získali významné privilegium spočívající ve skutečnosti, že jimi sepsaná mediační dohoda by se za určitých okolností stala exekučním titulem. A na jejím základě by mohli exekutoři vymáhat plnění, aniž by došlo k obvyklému soudnímu řízení, a občané by přišli o možnost efektivního přezkumu ze strany obecných soudů. I o tomto problematickém návrhu se bude hlasovat ve třetím čtení.

Pevně věřím, že Poslanecká sněmovna náš návrh podpoří a k zavedení dvojích standardů obsažených ve vládní osnově nakonec nedojde. Doufám také, že nebude akceptována kontroverzní myšlenka ústavně-právního výboru. Byla by nesporně velká škoda, kdyby byl institut mediace v českém právním řádu zakotven ve zkarikované podobě.

Není chybou vlivné advokátní lobby, že hájí razantně svá práva a svůj byznys. Bylo by ale chybou poslanců, kdyby pro takto bezsmyslný zákon zvedli ruku. Námi předložený pozměňovací návrh má podporu i ombudsmana.