Aktualizováno: Povinné očkování dětí: výhody, nevýhody a alternativní cesty
Aktualizováno: po kliknutí na odkaz http://www.janfarsky.cz/temata/65/ získáte přístup k prezentacím uvedeným během semináře i k jeho programu.
Povinné očkování dětí je téma zralé na seriózní diskuzi. Občanský sektor ji veřejně započal před několika měsíci.
Z tohoto i mnoha dalších důvodů jsem ve spolupráci s dalšími poslanci poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové (Mgr. Nina Nováková, PharmDr. Jiří Skalický, Ph.D.) tuto debatu přinesl i do sektoru státního. Na půdě Poslanecké sněmovny jsme zorganizovali seminář pod názvem "Povinné očkování dětí: výhody, nevýhody a alternativní cesty".
Obával jsem se rozvířených emocí i vyhraněných pozic. Došlo na obojí.
Po čtyřhodinové debatě jsem ale nakonec došel k několika závěrům. Žádná ze stran nerozumí a nemohou rozumět postojům té druhé, a tak je celková debata zredukována na emočně laděná hesla. Zastánci povinného očkování odpůrce označují za antivakcinisty (což je pojem, jenž evokuje naprostý nesouhlas s očkováním – toto ale není pravda, odpůrci se zasazují o státem doporučená očkování s možností individuálního plánu) a odpůrci povinného očkování zase zpochybňují motivaci lékařů k očkování a žádají tvrdá fakta a statistiky týkající se očkování (která, dle mých informací, nejsou pro Českou republiku dostupná).
Naráží zde tedy nejen dva názory, ale taktéž dvě pojetí občanství jako takového. Stát nařizuje a občan musí nařízení bez otázek plnit. Zároveň si ale stát vyhrazuje právo za vakcíny, jejichž aplikaci sám nařídil, neručit. Veškerá zodpovědnost takto dopadá na pediatry, kteří pouze provádějí státní direktivu.
V případě očkování dětí musí stát za přikázané očkovací vakcíny ručit a odborná lékařská obec by měla doložit bezpečnost a přínosnost té či oné vakcíny. U povinného očkování to platí dvojnásob. V případě dobrovolného očkování (které je běžné na Západ od České republiky – ano, zde je pořád ještě spuštěna Železná opona) se odpovědnost posune na rodiče, ti budou na lékařích přirozeně vyžadovat více informací, lékaři budou donuceni více komunikovat a indivizualizovat očkovací plán. A to je podle mého názoru správná cesta.
I touto změnu přístupu se můžeme posunout od státu, který nás vodí za ruku, ke státu tvořených odpovědnými jedinci.
Reportáž se semináře naleznete zde: http://zpravy.idnes.cz/snemovna-seminar-ockovani-dct-/domaci.aspx?c=A141020_165841_domaci_hv
Povinné očkování dětí je téma zralé na seriózní diskuzi. Občanský sektor ji veřejně započal před několika měsíci.
Z tohoto i mnoha dalších důvodů jsem ve spolupráci s dalšími poslanci poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové (Mgr. Nina Nováková, PharmDr. Jiří Skalický, Ph.D.) tuto debatu přinesl i do sektoru státního. Na půdě Poslanecké sněmovny jsme zorganizovali seminář pod názvem "Povinné očkování dětí: výhody, nevýhody a alternativní cesty".
Obával jsem se rozvířených emocí i vyhraněných pozic. Došlo na obojí.
Po čtyřhodinové debatě jsem ale nakonec došel k několika závěrům. Žádná ze stran nerozumí a nemohou rozumět postojům té druhé, a tak je celková debata zredukována na emočně laděná hesla. Zastánci povinného očkování odpůrce označují za antivakcinisty (což je pojem, jenž evokuje naprostý nesouhlas s očkováním – toto ale není pravda, odpůrci se zasazují o státem doporučená očkování s možností individuálního plánu) a odpůrci povinného očkování zase zpochybňují motivaci lékařů k očkování a žádají tvrdá fakta a statistiky týkající se očkování (která, dle mých informací, nejsou pro Českou republiku dostupná).
Naráží zde tedy nejen dva názory, ale taktéž dvě pojetí občanství jako takového. Stát nařizuje a občan musí nařízení bez otázek plnit. Zároveň si ale stát vyhrazuje právo za vakcíny, jejichž aplikaci sám nařídil, neručit. Veškerá zodpovědnost takto dopadá na pediatry, kteří pouze provádějí státní direktivu.
V případě očkování dětí musí stát za přikázané očkovací vakcíny ručit a odborná lékařská obec by měla doložit bezpečnost a přínosnost té či oné vakcíny. U povinného očkování to platí dvojnásob. V případě dobrovolného očkování (které je běžné na Západ od České republiky – ano, zde je pořád ještě spuštěna Železná opona) se odpovědnost posune na rodiče, ti budou na lékařích přirozeně vyžadovat více informací, lékaři budou donuceni více komunikovat a indivizualizovat očkovací plán. A to je podle mého názoru správná cesta.
I touto změnu přístupu se můžeme posunout od státu, který nás vodí za ruku, ke státu tvořených odpovědnými jedinci.
Reportáž se semináře naleznete zde: http://zpravy.idnes.cz/snemovna-seminar-ockovani-dct-/domaci.aspx?c=A141020_165841_domaci_hv