Utrácíme, nerušit!
Dnes byl schválen nový zákon o veřejných zakázkách. Co přináší v porovnání se zákonem ve znění Nečasovy transparentní novely z roku 2012 nového? Je toho spousta a téměř každá přijatá změna zhasíná světla nad utrácením peněz daňových poplatníků.
Limity na zakázky malého rozsahu, na které se nevztahuje zákon, se u stavebních prací zvyšují z 1 na 6 mil. Kč, u služeb z 1 na 2 mil. Kč. Zjednodušený režim pro utrácení se zvyšuje u zakázek z 10 na 50 mil. Kč. Celkově polovina z 600 mld. Kč hodnoty veřejných zakázek, tj. 300 mld. Kč, tak bude neviditelná, nebude dohledatelná ani kontrolovatelná.
Navíc byla ve zbytku veřejných zakázek schválena možnost uplatnění víceprací ve výši 50%. Proč potom ještě soutěžit? Jaký má takový zákon smysl?
Násobné zvýšení limitů pro povinnou soutěž, kterým se zhasne nad útratou 300 mld. Kč vybraných od daňových poplatníků, je pak v ostrém kontrastu s přístupem současné vlády k výběru daní.
Koalice schvaluje zákony, díky kterým uvidí každému daňovému poplatníkovi na každou korunu. Nutí ho dokonce k zakoupení sledovacího zařízení za desítky tisíc, které bude on-line dodávat ministerstvu financí informace o každé koruně, která projde jeho účty. To, že ještě každý měsíc za svého domácího „drába“ bude platit poplatek, je už jen dokreslením přístupu koalice. Tím domácím drábem rozumějte EET.
Jen dokreslením mocenského přístupu vlády k daňovým poplatníkům je pak zpoplatnění přístupu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud bude občan - daňový poplatník - chtít nechat prověřit útraty státu, tj. daní, které odvedl, úřadem, tj. ÚOHS, který je placen z jeho daní, bude muset ještě předem zaplatit poplatek 10 tis. Kč, aby se jeho podnětem úřad vůbec zajímal. Dalšími opatřeními podobného ražení jsou kontrolní hlášení i přijetí tisíců dalších státních úředníků, kteří mají na vše dohlížet.
Nepoměr mezi požadavky vlády na daňové poplatníky a na sebe je nepřijatelný. Vláda se paušálně chová k daňovým poplatníkům jako k podvodníkům a pro sebe pravidla rozvolňuje. Presumpce neviny zde očividně platí jen pro ni.
Je to nejčistší ukázka arogance moci, jakou jsem v politice zažil.
Limity na zakázky malého rozsahu, na které se nevztahuje zákon, se u stavebních prací zvyšují z 1 na 6 mil. Kč, u služeb z 1 na 2 mil. Kč. Zjednodušený režim pro utrácení se zvyšuje u zakázek z 10 na 50 mil. Kč. Celkově polovina z 600 mld. Kč hodnoty veřejných zakázek, tj. 300 mld. Kč, tak bude neviditelná, nebude dohledatelná ani kontrolovatelná.
Navíc byla ve zbytku veřejných zakázek schválena možnost uplatnění víceprací ve výši 50%. Proč potom ještě soutěžit? Jaký má takový zákon smysl?
Násobné zvýšení limitů pro povinnou soutěž, kterým se zhasne nad útratou 300 mld. Kč vybraných od daňových poplatníků, je pak v ostrém kontrastu s přístupem současné vlády k výběru daní.
Koalice schvaluje zákony, díky kterým uvidí každému daňovému poplatníkovi na každou korunu. Nutí ho dokonce k zakoupení sledovacího zařízení za desítky tisíc, které bude on-line dodávat ministerstvu financí informace o každé koruně, která projde jeho účty. To, že ještě každý měsíc za svého domácího „drába“ bude platit poplatek, je už jen dokreslením přístupu koalice. Tím domácím drábem rozumějte EET.
Jen dokreslením mocenského přístupu vlády k daňovým poplatníkům je pak zpoplatnění přístupu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud bude občan - daňový poplatník - chtít nechat prověřit útraty státu, tj. daní, které odvedl, úřadem, tj. ÚOHS, který je placen z jeho daní, bude muset ještě předem zaplatit poplatek 10 tis. Kč, aby se jeho podnětem úřad vůbec zajímal. Dalšími opatřeními podobného ražení jsou kontrolní hlášení i přijetí tisíců dalších státních úředníků, kteří mají na vše dohlížet.
Nepoměr mezi požadavky vlády na daňové poplatníky a na sebe je nepřijatelný. Vláda se paušálně chová k daňovým poplatníkům jako k podvodníkům a pro sebe pravidla rozvolňuje. Presumpce neviny zde očividně platí jen pro ni.
Je to nejčistší ukázka arogance moci, jakou jsem v politice zažil.
Vývoj podmínek zákona o zadávání veřejných zakázek