Pravicová vláda se rozhodla, že vyléčí deficit státního rozpočtu zvyšováním daní. A levicová opozice ji za to kritizuje. Na tom je vidět, jak málo v praktické politice platí pravolevá ideologická schémata. Pravice vždy kritizovala levici, že zvyšování daní nepřináší více peněz do rozpočtu, ale pouze podráží nohy ekonomice. Teď tak činí a levice ji za to, kritizuje. Obě politické síly tak dělají opak toho, co prosazovaly dříve. Ve skutečnosti ale nejde ani tak o to, kdo se chová pravicově a kdo levicově. Ale že ani jedna strana nemá lék na krizi. Vládní zvyšování daní nefunguje.

A opozice kromě kritiky nenabízí nic pozitivního. Občané, na které těžce doléhá krize i zdražování zaviněné zvyšováním daně z přidané hodnoty se rak vlastně nemají na koho obrátit. Nikdo jim nenabízí přesvědčivé řešení. Proč to tak je? Jistě na této smutné situaci má svůj podíl fakt, že relevantní strany prakticky nevyužívají žádné erudované ekonomy. Nikoho, kdo by byl schopen dát dohromady nejen účetní tabulku, či z druhé strany kritický billboard, ale skutečnou koncepci systémových reforem. Strany snad mají šikovné politiky. Takové, kteří se hodí do dobých časů. Jenomže časy jsou zlé. Nestačí jen umět pragmaticky proplouvat a přesunovat figurky po mocenské šachovnici. Doba si žádá státníků, nikoli pouze politiků. Nebylo by tak zle, kdyby byly naše politické strany více otevřené. Kdyby uměly čerpat nápady z občanské společnosti (když už se jim nedostává vlastních). V tomto případě z té její části, v níž se nalézají ekonomičtí odborníci.

Zatímco politici se dohadují a nejsou lidem schopni srozumitelně vysvětlit svou politiku, ekonomové každý den na stránkách novin nabízejí přesvědčivé a jasné recepty, co se má dělat. Dokonce formou, kterou pochopí i laik. Kdyby politici alespoň četli noviny, mohli by se poučit. Například, že daleko lepší, než zmrazit na rok či dva důchody, je připravit skutečnou systémovou reformu, která dlouhodobě zaručí ufinancovatelnost penzí. Nebo že lepší, než zvyšovat DPH, brát slevy pracujícím důchodcům a útočit na rodiny živnostníků s dětmi, je zlepšit podmínky pro podnikání. A konečně, že než škrtit ekonomiku a šetřit na lidech by se měl udělat pořádek ve státní správě, aby se v ní neplýtvalo a korupční miliardy nemizely na konta v daňových rájích.

Jistě, takové reformy vyžadují daleko více úsilí, než si jen sednout k účetním tabulkám a škrtat a zvyšovat daně, kde se dá. Ale trhy by to ocenily. Onen "rating", kterým se vláda tolik zaklíná, by se kvůli aktuálně o něco vyššímu deficitu rozhodně nezhoršil, protože ratingové agentury hodnotí celkovou ekonomickou kondici země, a ta by se prosazením skutečných reforem rozhodně zlepšila. Vím to, jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj jsem měl možnost vidět zblízka, jak se řeší evropské dluhy. Prozíravost politiků by ocenili také občané, kteří by na vlastní kůži poznali hospodářské zotavování, nikoli pouze utahování opasků. Což neznamená, že by se to obešlo bez obětí, ale lidé by aspoň věděli proč a že se budou mít chvíli hůře, aby se později měli o to lépe. Nemyslím, že si tím jsou dnes jistí - a pokud ano, tak svůj optimismus rozhodně nečerpají od politiků, ať zprava, či zleva.

Řešení krize rozhodně nemůže být snadné a bezbolestné. Rozhodně však nesmí být bezradné a krátkodeché. Máme v naší zemi hodně šikovných a pracovitých lidí. Máme rovněž celou řadu velice kvalitních ekonomů. Určitě máme na víc, než nám politici v krizi předvádějí. Jejich recepty totiž nemoc neléčí, ale zhoršují. Více daní znamená více krize. Vláda, která doslova stojí a padá se zvyšováním DPH, jak neustále opakuje její premiér, není pravicová, ani levicová. Je to velmi nerozumná vláda.