Nemohu souhlasit s prezidentem Václavem Klausem, že přímá volba hlavy státu představuje překážku a hrozbu pro demokracii. Právě naopak, jde o první krok k pozitivní změně, k řešení problémů české demokracie a k jejímu posílení.

V čem s Václavem Klausem souhlasím je, že z dnešní špatné situace nevede snadná, zkratkovitá, radikální cesta, jak ji někteří nabízejí. Stranická politika je v dlouhodobé krizi, ze které se nedokáže dostat. Tato krize byla napřed latentní a chronická, nyní je otevřená a akutní. Po roce 1996 přišla krize vládnutí. S opoziční smlouvou v roce 1998 přišla krize deficitu demokracie. V roce 2005 krize odpovědnosti a raketový růst dluhů. A během celé této doby narůstala krize důvěry v politiku, kterou živily negativní jevy jako podvádění v kupónové privatizaci, tunelování bank, propojování mafií a politiky, Grossova aféra, šibalství, kmotrovství a všeobecná korupce...

Ano, cesta k nápravě nebude rychlá. Vždyť politická garnitura, která zde vládne dvacet let, občany za celou tu dobu nepřesvědčila, že je skutečně schopná a ochotná problémy sorávně pojmenovat, analyzovat a řešit. Je proto už načase provést zásadní změnu. Nikoli však změnu demokracie, ale změnu politiky. Přímá volba prezidenta je důležitým prvním krokem k této změně. Lidé sami řeknou, zda si přejí pokračování dosavadního stranického establishmentu, nebo dají přednost nezávislému kandidátovi.

Narozdíl od Václava Klause nevidím v přímé volbě riziko, ale šanci. Šanci, jak dát české demokracii nový impuls, jak ji posílit a změnit ji evolučně, standardní cestou voleb, ne revolučně, nátlakovými akcemi. Já totiž občanům věřím. Věřím jejich zdravému úsudku i dobrým úmyslům.