Samotný porod si lze představit jako jízdu autem na trase Praha – Brno po dálnici D1. Samozřejmě existují blíže neidentifikovatelné chvíle, kdy můžete projet jako po másle, jízda vám bude krásně ubíhat a za chvíli budete v cíli, ani nebudete vědět jak.

Obvykle se ale nevyhnete nějaké té díře na vozovce, prohlédnete si výstavu pracovních strojů a zanadáváte si v kolonách. Existují ale i cesty Praha – Brno, kdy je silnice D1 ucpaná nějakou nehodou a vy musíte narychlo sjet nejbližším výjezdem a hledat alternativní cestu. Při nejhorším se nehoda stane přímo vám.

Prekérní situace nastává ve chvíli, kdy nečekaně nasněží. Jako každý rok to nikdo nečeká, zvláště pak silničáři. A to pak tuto trasu jedete celou krokem. Všichni, a především silničáři, jsou překvapeni z té náhlé dopravní kolize. Podobnou situaci zažijete, máte-li termín porodu blízko období bouřek či živelných katastrof.

Zpravidla se tak stává v létě, kdy je dlouho sucho a dusno, když se najednou rozprší, praskají ženám vody jako po másle a děti se derou ven. Porodnice jsou pak návalem rodiček zaskočené a snadno tak narazíte na stop stav ve vámi vybrané porodnici. I v těchto situacích doporučujeme vždy do porodnice nejprve zavolat, že se chystáte na cestu. Pak budete mít jistotu, že jedete do správného cíle.

Představte si takhle v klidu, když se ještě nic neděje, jak jedete po dálnici D1 na místě spolujezdce. Neřídíte. Řídí vaše žena. A jste zrovna v zácpě. Jistě, můžete začít nadávat na všechno kolem a stejně tak ona může začít nadávat vám, ale jsou přece i jiná řešení.

Stejně je to i s porodem. Na začátku nikdy netušíte za jak dlouho budete v cíli. Neví to nikdo a je naprosto nesmyslné tuto informaci páčit z partnerky či personálu. Podstatné přeci je, abyste všichni „v pořádku dojeli“.