Česká republika potřebuje daňovou reformu. Na první pohled všechno v podstatě dobře funguje. Ministr financí se přece chlubí vyrovnaným rozpočtem a rychlostí, s jakou směřují státní finance ke zdraví.

Podíváme-li se ale na jakýkoliv výzkum společenských nálad, vidíme zcela jasně, že jsou stále horší a horší. Lidé sice cítí určité zlepšení své situace, ale ještě silnější je pocit, že o trochu lepší životní úroveň není provázena pocitem jistoty. Jistoty, že stát je tu pro ně a nikoliv jen pro některé.
Naše historická zkušenost s ekonomickým vývojem po listopadu 1989 je asi takováto: období růstu je vystřídáno krizí, po ní následuje různě vleklá stagnace, pak další období růstu a znovu krize. A tak dokola. Ostatně – jde o klasický hospodářský cyklus. Lidé ale vnímají, že z růstu nejvíce profitují bohatí a o poznání méně střední vrstvy a chudší obyvatelé. Zato náklady krize nesou v podstatě především ti nejslabší a podobně také střední třída. Lidé vidí dobře to, co se mnozí snaží zakrýt – že i v České republice existuje privatizace zisků a socializace ztrát.
Potřebujeme se tomuto trendu, který vysává dobrou náladu, nějakým způsobem postavit. Proto potřebujeme i daňovou reformu.
Na jakých principech by měla reforma stát, aby splnila oba svoje cíle? Prvním tímto cílem je zajištění příjmů státní pokladny tak, aby náklady více nesly bohaté korporace a opravdu bohatí lidé a méně ti, kteří se chtějí vlastní prací dostat nahoru. Druhý cíl je jemnější a poněkud „sofistikovanější“. Jde o signál pro naprostou většinu národa, že náklady případné příští krize neponesou slabí a nejslabší, ale silní a nejsilnější. Jinak řečeno první cíl má splnit ekonomické zadání, druhý sleduje zadání společenské.
Musíme se vrátit k progresivnímu zdanění příjmů, a to jak u právnických, tak i fyzických osob. Rovněž je dobré zcela vážně uvažovat o sektorové dani, která by cílila zejména na bankovnictví. Obě myšlenky musejí být základními kameny daňové reformy, se kterou půjde do voleb sociální demokracie.
Co je ale potřebné říci hned, to je důraz na hlubokou propracovanost obou hlavních změn. Není to jenom o tom, že vezmeme současné zákony a zvýšíme sazby daně. To by bylo sice rychlé a jednoduché, ale nadělalo by to více škody než užitku.
Česká republika je v současnosti zemí s velmi liberálním přístupem k exportu zisku. V určité době to mělo jasný smysl, ale nyní potřebujeme udržet zisky doma a vrátit je zpět do vlastní ekonomiky. Tedy je třeba „zdražit“ vývoz zisku včetně zabránění jeho exportu desítkami způsobů umělého zvyšování nákladů smlouvami za různá poradenství, kterými odcházejí peníze od dceřiných společností k matkám v cizině.
ČSSD předloží veřejnosti před volbami více než pouhý program. Chceme ukázat naši vizi pro další dekádu či dekády. To znamená, že když některým chceme zvýšit daně, tak ale všem musíme dát jasnou představu, na co tyto peníze půjdou.
Získané výnosy by se daly například využít na razantní zvýšení důchodů, které by mohly zajistit seniorům důstojnější život. Jako smysluplné také považuji masivně investovat do podpory vzdělávání. Stranou nemohou zůstat ani mladé rodiny s dětmi, které si zaslouží podporu například při zajišťování bydlení.
Sociální demokracii čeká v dalších měsících obrovský kus práce. Jsme jedinou silou v zemi, která je v tuto dobu schopna postavit se podnikatelským projektům, které z naší země chtějí udělat soukromou společnost s jedním vlastníkem. My proti tomu musíme nabídnout zemi, která bude patřit všem jejím obyvatelům.